S JIŘÍM HOMOLÁČEM NEJEN FLOW

Vnímal jsi během své kariéry stav flow, nebo jsi tomu větší pozornost nevěnoval?
Jako mladší jsem tomu pozornost nevěnoval. Pak jsem ale na to „narazil“ na mém prvním soustředění v Keni. Tehdy jsem si dal za cíl, že zaběhnu půlmaraton pod šedesát čtyři minut. Nakonec jsem jej zaběhl za 63:51. Osobní rekord jsem si tak zlepšil skoro o dvě minuty.
Zajímavé bylo, že čtrnáct dní před závodem jsem ani pořádně nespal. Ale ne, že by to nešlo, ale zkrátka že jsem nemusel. Třeba jenom čtyři až pět hodin. Vůbec jsem se necítil unavený.

Zajímali se někdy tví trenéři a trenérky o to, zda něco podobného stavu flow prožíváš?
Měl jsem celkem tři trenéry a první dva to nějak neřešili. Ten třetí konkrétně flow taky neřešil, ale tak nějak mě navedl na tu „psychologickou“ cestu. Jako že to není jenom o nohách. Že zkrátka můžeš dokázat ledacos, když si budeš věřit.

Jak často se cítíš být ve flow ať už ve sportu, či v běžném životě?
Na to asi úplně neodpovím, ale jsem přesvědčený, že flow ve sportu je závislé na duševní pohodě v osobním životě. Ve chvíli, kdy řeším nějaké problémy, nebo jsem ve stresu, se mi nedaří uvolnit. A naopak, když žádné nemám, nebo je vyřeším, tak se mi trénuje úplně jinak.

Myslíš si, že skutečnost, že jsi introvert, má vliv na druh sportu, který praktikuješ? Myslíš, že by ses dostal do flow při organizování obrany ve fotbale coby střední obránce?
Já sice jsem introvert, ale seznamovat se s lidmi mi vůbec nedělá problém. Rád totiž lidi bavím. Když tak nad tím přemýšlím, tak jeden z motivů, proč tak rád trénuju, jsou i lidé. Třeba když trénuji, tak na nás neustále někdo kouká. A to je fajn. A naopak, když jsem úplně sám, tak mě to tolik nebaví. Ale když je to nutné, tak se radši vždycky spolehnu na sebe. Možná i proto jsem si vybral ten sport.

O hormonu dopaminu se tvrdí, že je kromě jiného i chemikálií „poslední míle“. Že právě díky němu dokáží vytrvalostní běžci zabrat i na samém konci závodu, kdy vyčerpaní běží bok po boku k cílové pásce. Opravdu to tak je? Jak to vnímáš ty?
V mém případě tohle už nemá co dočinění s flow, ale s motivací jako takovou. Stalo se to na maratonu, během kterého jsem si dokonce musel odskočit. A jeden český běžec mě předběhl, načež jsem se ho snažil držet. Jenže mi ztuhly nohy. Na nějakém sedmatřicátém kilometru jsem ho měl pořád na dohled a v tu chvíli jsem si začal počítat, o kolik peněz bych přišel, kdybych skončil druhý. A nakonec jsem ho opravdu předběhl.