JAK NA LEADERSHIP Z POZICE TRENÉRA V PRAXI?

Nezvládá-li trenér základní principy leadershipu (vůdcovství), jen stěží může vystoupat se svými svěřenci na samotný vrchol. Pakliže se s ním vůbec na onu cestu na vrchol vydají…

Existují stovky definic zaměřujících se na nejpřesnější vymezení pojmu vůdcovství, nicméně konečné jednotné definice se pravděpodobně nikdy nedočkáme. Především z důvodu neustálého vývoje a velkého množství pohledů, z nichž lze na vůdcovství pohlížet.

S jednou z nejnovějších definic pak přišel Silva (2016), který se na základě rozsáhlé literární rešerše pokusil o definování tohoto pojmu shrnutím většiny současných pohledů. Tvrdí, že Vůdcovství je proces interaktivního ovlivňování, jež se děje z určitého důvodu a při němž neurčitý počet lidí akceptuje svého vůdce s cílem dosažení společných cílů. Klíčovými poznatky této definice by mělo být, že se jedná o proces, tedy nikoliv o vlastnost, a že je tento proces definován ovlivňováním – a to nejen ze strany vůdce směrem k podřízeným, ale také opačným směrem. Neméně důležitá je rovněž skutečnost, že lidé určitou osobu jako lídra akceptují, na základě čehož pak mohou dosahovat společných cílů (Silva, 2016).

Existuje mnoho technik a způsobů, jak svému okolí vštípit svůj vlastní názor či předat vizi. V poslední době se však řada lídrů zaobírá technikami, při nichž pomocí neetických praktik navádí své uživatele k manipulaci (viz kniha Zakázaná rétorika – 30 manipulativních technik od Glorii Beckové).

Pochopitelně je na morálním zvážení každého člověka, zda užívání těchto technik stojí za získání případného vlivu, nicméně je třeba mít na paměti, že přesvědčit okolí o svém názoru, stát se jeho lídrem, předat svým podřízeným vizi, lze i naprosto eticky korektními způsoby, které v konečném důsledku mají dalekosáhlejší efekt než manipulativní praktiky. Ty (korektní způsoby) jsou ale mnohem více závislé na síle vztahu mezi danými osobami, na kterém však lze za použití etických a častokrát i vědecky potvrzených technik pracovat.

PROHLOUBENÍ VZTAHU PROSTŘEDNICTVÍM SEBEODHALOVÁNÍ

Není žádným tajemstvím, že lidé pociťují pocit náklonnosti spíše k těm, kteří sami nic neskrývají. Slaměník (2011) je přesvědčen, že sebeodhalování je důležitou komponentou navazování vztahů s okolím. Intimním sdělováním člověk nejen vyjadřuje potřebu (což nelze považovat za slabost), ale především dává partnerovi důvěru. Tuto hypotézu potvrzují také Clark, Fitness & Brissette (2001), podle kterých vyjádření emocí podporuje intimitu a zvyšuje těsnost vztahu (In Slaměník, 2011). Žádným překvapením také není fakt, že těsnost vztahu je významně determinovaná společnými znaky jednotlivých aktérů vztahu. Tuto skutečnost ve svém výzkumu potvrdil Byrne (1961), ale možnost záměrně „upravovat“ vlastní znaky (zájmy, názory) s cílem většího prohloubení vztahu se nejeví příliš etická.

V praxi trenéra můžeme techniku prohloubení vztahu chápat jako komunikování se svěřenci na osobní rovině – tedy sdělování svých osobních hodnot, snů, ale třeba i obav (nikoliv si ale stěžovat). Tato skutečnost by měla zvýšit emoční propojení mezi oběma stranami, které by mělo ústit také ve větší obětavost ze strany svěřenců.

STAROST O SVĚŘENCE/PODŘÍZENÉ

Neméně důležité je pak vzbudit potřebu svěřování se také u hráčů. Bývalý legendární manažer Manchesteru United Sir Alex Ferguson, vědom si této techniky, často komunikoval s hráči stylem, při němž se o ně doslova „staral“. ‚Jak se má manželka, přítelkyně, pes...?‘ … I tyto otázky tedy mohou být dobrým pomocníkem v praxi trenéra z hlediska leadershipu.

CHVALME VEŘEJNĚ

Jak zvýšit náklonnost druhých lidí, která je základním stavebním kamenem úspěšného leadershipu, zjišťovali prostřednictvím své studie také Baumeister & Bushman (2008). Jejich závěry nejsou nijak překvapující. Potvrdili, že lidé pociťují mnohem větší náklonnost k těm, od kterých se jím dostává (veřejných) pochval.

Lichotce se člověk zkrátka neubrání.

PŘEVZETÍ ODPOVĚDNOSTI

Z dvaašedesáti vlastností, kterými by měl disponovat správný manažer, bylo dle Millerovy studie (1976) ohodnoceno převzetí odpovědnosti jako vůbec nejdůležitější. Samozřejmě je třeba podotknout, že v případě této studie hovoříme o vlastnostech manažera, nikoliv trenéra, a tak se mezi zmíněnými dvaašedesáti vlastnostmi nacházely pouze pro management typické schopnosti jako plánování nebo delegování. Z pohledu trenéra však můžeme převzetím odpovědnosti myslet například přejímání odpovědnosti za neúspěch jako „ulehčení svému týmu“ nebo oceňování především týmu při dosahování úspěchů.

UPŘÍMNOST

I trenéři se mohou během své kariéry dostat do situace, kdy budou řešit dilema, zda s týmem komunikovat „narovinu“, či „mlžit“. A protože jedním důležitých z aspektů správného vedení je převzetí zodpovědnosti nejen za činy ostatních, ale především za ty své, je sdělování pravdy asertivně a za pomocí techniky „feeling talk“ klíčové při komunikaci s ostatními.

Sinek ve své knize Lídři jedí poslední (2015) na reálném příkladu z prostředí managementu a bankovního sektoru popisuje, jak schopnost postavit se čelem ke svým chybám dokáže v lidech vzbudit pocit důvěry, tolik potřebný pro jejich vedení:

CHARISMA

O charisma a jeho potenciálním nabytí a užití v sociálních interakcích byl napsán rozsáhlý článek, který si můžete přečíst zde.

Je tedy zřejmé, že i na vůdcovství jako aspektu sociální dynamiky lze pracovat. Je však třeba mít na paměti, že stejně jako kterákoliv jiná změna v psychosociálním rozvoji jedince nenastane přes noc, ale je na ní třeba dlouhodobě pracovat. Také je třeba vědět, že všechny uvedené metody a nástroje jsou bezcenné, pokud je nebudeme aplikovat do praxe (nebo se o to alespoň pokoušet).