MÝTY A POLOPRAVDY O STANOVOVÁNÍ CÍLŮ

Velmi mnoho mýtů a polopravd se s rozvojem mentálního koučinku dostalo do světa ohledně stanovování cílů. Protože nesprávně stanovený cíl může jedinci více uškodit než pomoct, je třeba být o celé této problematice obeznámen.

„All successful people have a goal. No one can get anywhere unless he knows where he wants to go and what he wants to be or do.“

„I don´t have dreams. I have goals.“

„A goal properly set is halfway reached.“

„It’s important to set your own goals and work hard to achieve them.“

Při čtení těchto „motivačních“ citátů kolujících po internetu se člověku vnucuje pocit méněcennosti, pakliže on sám žádný cíl stanovený nemá. Cosi zvláštního je i na motivačním citátu z úvodní fotky. Jako by bylo něco špatného na tom, mít přání.
Ale není nakonec dobře, že cíle nemáme? Existuje totiž mnoho negativ spojených s cíli, o kterých vám mentální koučové neřeknou.

V první řadě je třeba o cílech vědět, že jsou stanoveny na vědomé úrovni. Tedy že se jedná o racionální zhodnocení skutečnosti a následného stanovení cíle do budoucna. Vše probíhá logicky a racionálně, včetně sestavení plánu, jež nás má k cíli dovést.

Bohužel pro toto odvětví koučinku je špatnou zprávou skutečnost, že naše chování ovlivňuje z 80% naše podvědomí. Tedy i dokonale stanovený cíl nebude hrát v životním stylu jedince takovou roli, jako kupříkladu syndrom sebesabotování. Pokud tedy chceme být „úspěšnější“, či „spokojenější“, je vhodnější pracovat kupříkladu na tomto fenoménu.

S tím do jisté míry souvisí také plnohodnotné respektování své vlastní osobnosti. Každý jedinec je totiž originální lidskou bytostí a pro naplňování svého poslání, ať už na poli sportu, či i mimo něj, je třeba se nejdříve bezmezně respektovat. Respektovat své potřeby, stejně jako svou osobnost. Právě tyto aspekty tvoří základ pomyslné pyramidy, na který můžeme vědomě stanovené racionální cíle skládat.

Ne všichni jsou si však této skutečnosti vědomi a na základě různých technik, kupříkladu SMART (vysvětleno níž), vám stanoví „chytrý“ cíl. Díky kterému, přestože se stydíte za celou řadu vašich osobnostních charakteristik, budete dozajista úspěšní.

Se zmínkou o tom, kterak se coby lidské bytosti dokonale neznáme, souvisí také skutečnost, že neznáme ani hranice našich možností. To však techniku stanovování cílů SMART nikterak nezajímá. Ta je známa jako mnemotechnická pomůcka používaná v projektovém řízení a koučinku ve fázích stanovení cílů. Jedná se o způsob, jak hodnotit kvalitu projektových cílů nebo cílů osobnostního rozvoje. Písmenka v názvu techniky znamenají následující:

S Specific – konkrétní
M Measurable – měřitelný
A Achievable – dosažitelný
R Realistic – realistický
T Time-bound – ohraničený v čase

Tato technika nám tedy umožní stanovit specifický, měřitelný a především reálný cíl. Zde však nastává jeden zásadní problém – který psychiky zdravý člověk by si stanovil cíl, jež by degradoval jeho snažení - tedy byl reálný?

To lze vysvětlit na následujícím příkladu z basketbalového prostředí. Cvičení si však můžete vyzkoušet sami doma. Říká se mu „obranný postoj“. V podstatě se v něm jedná pouze o opření se o zeď, přičemž kolena svírají úhel devadesáti stupňů. Lze jej popsat jako sed na neviditelné židli. Normální netrénovaný člověk v tomto postavení vydrží jednu až dvě minuty.

Když jsem ono cvičení praktikoval na jednom z tréninků s cca devítiletými dětmi, dvě dívky vydržely přes dvacet minut.

Jak to holky dokázaly? Kdybych se držel osvědčené metody SMART, stanovil bych jim pravděpodobně cíl v podobě dvou minut – tedy konkrétní, realistický, měřitelný a především dosažitelný. Významně bych touto metodou degradoval hranice jejich možností. Tehdy jsem ale mladým basketbalistům a basketbalistkám řekl, že tento obranný postoj nacvičují dobrovolně a že jim čas budu měřit, ale sdělím jim ho, až skončí. Že mohou vydržet tak dlouho, jak jim síly stačí. Žádné degradování se nekonalo. Dívky nevěděly, jaký je jejich aktuální čas. Pouze se vymáčkly ze všech sil. S technikou SMART, jež nám zaručeně degraduje naše limity, by se toto nikdy nestalo.

Odpověď na tuto problematiku má pravděpodobně nejuznávanější kouč Marian Jelínek. Mezi jeho klientelu patří kupříkladu Jaromír Jágr, či Karolína Plíšková. Tento kromě jiného i hokejový trenér prosazuje stanovení tzv. ideálního cíle. Tedy takového, kterého v podstatě nikdy nedosáhneme. A to z důvodu jeho obecné povahy. Pro Jaromíra Jágra mohl tento cíl znamenat ‚být nejlepším hokejistou‘. Zda tohoto cíle dosáhl, či nikoliv, pravděpodobně nezjistíme. Důležité však je, že stále určoval směr, kterým se jedinec má vydat a především nedegradoval hranice jeho snažení.

Další nevýhoda při detailním stanovování cílů je biochemické povahy. Pokud si člověk cokoliv dopředu naplánuje, významně tím degraduje vyplavení hormonu dopaminu v budoucnu při skutečném prožívání této události. Dopamin je hormon zodpovědný kromě jiného za spokojenost v životě, tendenci dosahovat stále větších úspěchů a také prohlubuje kreativitu.

Pakliže si ale stanovíme cíl a na základě tohoto cíle také plán, nedáváme tím v podstatě prostor uplatnit svou kreativitu (neplatí to u ideálního cíle Mariana Jelínka). Navíc se nám hormon dopamin vyplaví už při tomto plánování, a tak při skutečném zažívání a naplňování onoho cíle v reálném životě se už nám nemusí vyplavit v takové míře. Protože jsme onu aktivitu již jednou zažili. Načež nebudeme dosahovat vysoké úrovně kreativity.

Tyto domněnky konec konců potvrzuje také jedna ze sociální-psychologických studií zkoumající, kterou část dovolené si účastníci zájezdu užívají nejvíce. Bylo zjištěno, že je to právě plánování. Protože podvědomí do jisté míry nezná rozdíl mezi realitou a představami, nechá vyplavit dopamin již při tomto plánování. Načež se nevyplaví v takové míře při skutečném zažívání dovolené. Totéž platí i při dosahování cílů.

Závěrem k cílům je třeba říct následující: pakliže je správně stanoven, jedinec je s ním kongruentní, respektuje jeho osobnost a cesta při jeho naplňování jej baví, lze o cílech tvrdit, že mohou člověku pomoct. Je však téměř nereálné, aby Vám cizí člověk (kouč či psycholog) dokázal stanovit po dvouhodinové schůzce cíl na míru stanovený vaší osobnosti. Už pouze proto, že za tak krátkou dobu Vás nestihne poznat. Konec konců ani my sami se dokonale neznáme, respektive mnohdy ani poznat nechceme. Cíle nás tak mohou zavést zcela opačným směrem, než by si naše osobnost přála.