Chceme-li zničit sebedůvěru sportujícího dítěte, dělejme následující věci:
1. Podporujme a chvalme, jen když se daří
Neexistuje jediný důvod, proč bychom měli někoho chválit za neúspěch nebo za selhání. Od toho přeci existuje stud. Při selhání sportujícího dítěte bychom se za něj měli stydět, nikoliv jej v těchto těžkých chvílích jakkoliv podporovat.
2. Vždy mu sdělit, co udělalo špatně a co by mělo dělat jinak
Přestože jeho sportu nerozumíme a nikdy jsme jej nehráli, sdělme dítěti, co by příště mělo udělat lépe. A že se na naši radu neotázalo? Nevadí! Je to dítě, ještě neví, co chce.
3. Existuje velké množství klišé, kterými můžeme dítě zahrnout
„Hlavně se soustřeď!“
„Nesmíš nad tím tak moc přemýšlet!“
„Dej koš/gól/tref se!“
4. Porovnávejme
Člověk je tvor relativní, který vždy rád porovnává. Tak proč z toho vynechat dítě? Nejlepší možný feedback je ten, který zahrnuje porovnávání. Jako ideální příklad lze uvést ‚Jak to, že jsi dal jen tři body, když Marek 17?‘
ŠTÍTKY
AKTUÁLNĚ
Schopnost co nejlepšího uvědomění si, že jsme smrtelní, zvyšuje u člověka úroveň sebevědomí, schopnosti starat se o blízké, či možná paradoxně… snižuje obavy ze smrti.
