Pomocí seberegulace člověk usměrňuje vlastní prožívání, myšlení a chování. Značí možnost jednat za účelem dosažení krátkodobých a dlouhodobých cílů pomocí monitorování a ovlivňování sebe samého. Zahrnuje sebeuvědomování, sebepoznávání, sebevýchovu, či sebereflexi.
Seberegulaci u dětí velmi dobře popisuje tzv. Marshmallow experiment, jehož autorem je Walter Mischel ze Stanfordské univerzity. Děti v tomto experimentu byly předvedeny za stůl, na němž na talíři ležela sladkost v podobě marshmallow. Experimentátor dětem řekl, že mohou bonbon sníst hned nebo počkat, než se vrátí a získat tak bonbony dva. Poté odešel z místnosti asi na 15-20 minut a sledoval reakce dětí. Byť hodně z dětí nějaký čas odolávalo, odměny v podobě druhého bonbonu se dočkala méně než jedna třetina dětí.
Fascinující bylo i chování dětí, kterým si pomáhaly k vědomému dosažení cíle. Některé kopaly do stolu, zavřely oči, či si na bonbon dokonce i sedly. Jakmile si ale s bonbonem začaly hrát, či si k němu přičichávat, velmi tím zvýšily pravděpodobnost podlehnutí.
Prapůvodní princip experimentu však nespočívá v získání jednoho či dvou bonbónů, nýbrž ve schopnosti odolávat podnětům na úkor budoucího zisku v životě jako takovém. Následující studie totiž zjistily, že děti, které vydržely zmíněných dvacet minut čekat na odměnu v podobě druhého bonbonu, vykazovaly lepší studijní úspěchy, disponovaly vyšší úrovní schopnosti šetřit, či schopností odolat užíváním drog.
Z pohledu rodiče se jedná o důležitý poznatek ve vztahu k seberegulaci dítěte, neboť bylo prokázáno, že i na ni má působení okolí (rodičů, kamarádů…) vliv. Nejedná se tedy o čistě vrozenou věc.
ŠTÍTKY
AKTUÁLNĚ
Schopnost co nejlepšího uvědomění si, že jsme smrtelní, zvyšuje u člověka úroveň sebevědomí, schopnosti starat se o blízké, či možná paradoxně… snižuje obavy ze smrti.
