Rozdělení třídy na základní škole dle barvy očí způsobilo změnu smýšlení nad rasismem.
Psal se rok 1968 a psycholožka z Iowy Jane Elliotová se rozhodla u třeťáků probádat skutečnost, zda se rasismu a projevům xenofobie člověk učí, či je mu vrozená.
Vědkyně rozdělila dětí ve třídě podle barvy očí – na modrooké a hnědooké. Zároveň sdělila, že modrookým budou přidělena určitá privilegia na úkor hnědookých. Tím v podstatě dala najevo, že jsou hnědookým nadřazeni.
Modroocí se v podstatě ihned chopili této příležitosti a kromě toho, že se u nich zaznamenalo zlepšení, co se týče studijních záležitostí, začali šikanovat své hnědooké spolužáky. Ti oproti nadřazené skupině začali vykazovat známky nízkého sebevědomí a ztráty motivace do studia. Následující den Elliotová role vyměnila. Z ničeho nic se nadřazenými stali hnědoocí. A scénář se opakoval.
Experiment pak byl mnohokrát replikován s velmi podobnými výsledky. Je zřejmé, že rasismu se člověk „učí“, což nakonec potvrdily i děti z původního experimentu. Ty se nakonec nechaly slyšet, že by lidé neměli být souzeni podle zevnějšku.
ŠTÍTKY
AKTUÁLNĚ
Schopnost co nejlepšího uvědomění si, že jsme smrtelní, zvyšuje u člověka úroveň sebevědomí, schopnosti starat se o blízké, či možná paradoxně… snižuje obavy ze smrti.
