×
HOME O PROJEKTU SLUŽBY ČLÁNKY KONTAKT

DOPIS MÉMU MLADŠÍMU JÁ (RONALDINHO)

Drahý osmiletý Ronaldinho,

zítra se vrátíš z fotbalu domů a u tebe doma bude spousta lidí. Tety, strejdové, kamarádi a spousta dalších, které ani nepoznáš. Všichni přišli, aby oslavili osmnácté narozeniny tvého bratra Roberta.
Obvykle když přijdeš domů, tak je máma veselá a vtipkuje.
Teď ale brečí.
A pak uvidíš tvého bratra. Vezme tě za ruku a odtáhne tě do koupelny. Abys byl sám.
„Táta už není. Umřel.“
Nedává ti to smysl. ‚Jak už není? Kdy se vrátí?‘

Táta byl jediný, který ti říkal, ať na hřišti hraješ tak, jak chceš. On ti věřil. Když Roberto začal loni hrát profesionálně za Gremio, stejně každému tvrdil: „Roberto je machr, ale sledujte jeho mladšího bráchu!“

Táta miloval fotbal jak nikdo jiný. Přesto, že pracoval v přístavu, tak stejně chodil o víkendu na zápasy jako ostraha.
Nepochopíš slova Roberta o tom, že ho už nikdy neuvidíš.
V ten moment ani nebudeš smutný. Pochopíš to až později. Až pár let na to pochopíš, že táta už není na zemi.

Dokud máš u nohy míč, máš všechno. Jsi šťastný.
Taky máš kliku, protože máš Roberta. I když je o deset roků starší a hraje za Gremio, vždy tu pro tebe bude. Vlastně bude zastávat funkci táty. Už pro tebe není jenom brácha. Už je i hrdina. Budeš chtít hrát jako on. Budeš chtít být jako on.


V pokoji nemáš žádné plakáty fotbalistů. Pouze malá televize. Kterou ale nepotřebuješ, protože na koukání na zápasy nemáš čas. Pokud se totiž nejdeš dívat na jeho utkání, jdeš si s ním jen tak zakopat.

Tou dobou máš také psa. Bombom. Ten je neúnavný obránce. Nejen kamarádi, ale i Roberto se dříve nebo později s tebou unaví. Ale ne Bombom. Tady v Brazílie mají fotbal evidentně rádi i psi. Bude tvým skvělým společníkem při nácviku driblingu a kliček.

Za několik let budeš hrát v Evropě. A řada obránců ti bude Bomboma připomínat. Budeš mít zvláštní dětství. Už od třinácti tě budou lidé sledovat. O tvých schopnostech a o tom, co dokážeš s míčem. Ale pro tebe to je pořád pouze hra.
O rok později se ale vše změní. To se bude psát 1994 a bude se konat Mistrovství světa. Bude ti čtrnáct let.
A Kanárci budou poprvé po čtyřiadvaceti letech ve finále světového šampionátu. Ve finále proti Itálii, které v základní hrací době skončí 0:0. Jsou na řadě penalty.
Itálie míjí svůj první penaltový kop.
Stejně tak ale Brazílie.
Itálie proměňuje.
Romário rovněž.
Itálie je opět úspěšná a Brazílii zalilo ticho.
Branco je ale také úspěšný.
Další penaltu ale Claudio Taffarel chytá, načež se Dunga při svém kopu nemýlí.
A penaltu Baggia už zná celý svět.
Vyhráli jsme Mistrovství světa. A vše ti začíná být jasné. Celý tvůj život má nyní jasný smysl. Zvláště po tom, co jsi viděl, jak dokáže fotbal učinit lidi šťastnými. Ten den si řekneš, že jednou budeš hrát fotbal profesionálně.
Pár lidi ti ale nebude věřit. Jeden z trenérů ti dokonce řekne ‚Z tebe se nikdy fotbalista nestane.‘

Využij, prosím, tato slova jako motivaci. A pak zavzpomínej na hráče, kteří udělali z fotbalu fotbal – Maradona, Dener, Ronaldo. Také mysli na to, co ti řekl táta. Ať hraješ tak, jak chceš. Pro zábavu. Kreativita tě dostane mnohem dál, než zajeté koleje systému.

V osmnácti letech dosáhneš něčeho, na co by tvůj táta byl pyšný. Stejně jako bratr Roberto se dostaneš do seniorského týmu Gremia. Škoda, že on už v týmu není. Kvůli zranění kolena musel tým opustit a nakonec skončil ve Švýcarsku. Nezahraješ si tedy se svým idolem na hřišti v jednom zápase. Ale to nevadí, už tak sis ním užil fotbalu dostatek.
Říkáš si, že v dresu Gremia nemůže být život lepší. Mýlil ses. Rok na to totiž oblékneš dres Brazílie. A změní ti to život. Otevře ti to dveře do Evropy. A potkáš Ronalda. Který ti poví, co to je hrát za Barcelonu, nebo vyhrát Zlatý míč. Ty ale začneš v Paris Saint-Germain.
Ale to je jen začátek. Ty totiž zůstaneš svůj. Kreativní. A díky tomu vyhraješ Ligu mistrů, Mistrovství svět, La Ligu, Serii A a dokonce i Zlatý míč.
V Barceloně potkáš jednoho zajímavého fotbalistu. Leo Messi. Je jako ty. Malý a kreativní. Dej mu, prosím, jednu radu. Řekni mu, ať hraje tak, jak chce. Ať je stále kreativní.

Když tvůj táta opustil svět, tvá rodina neměla žádnou videokameru. Už nikdy neuslyšíš jeho hlas. Ale máš fotku, jak spolu hrajete fotbal. Oba dva jste šťastní. A určitě byl šťastný, když tě sledoval hrát fotbal celou tvou kariéru. Byl jsi totiž svůj.

Ronaldinho.

FACEBOOK

AKTUÁLNĚ

Schopnost co nejlepšího uvědomění si, že jsme smrtelní, zvyšuje u člověka úroveň sebevědomí, schopnosti starat se o blízké, či možná paradoxně… snižuje obavy ze smrti.