×
HOME O PROJEKTU SLUŽBY ČLÁNKY KONTAKT

CO VÁM DÍVKA ODPOVÍ NA ‚NECHCEŠ SI ZA*UKAT?‘ (II.)

Tento článek je pokračováním sociálně-psychologického experimentu popsaného zde. Počet dívek pomalu narůstal. Většina odpovědí byla negativních ve smyslu odvolávání se na přítele (myslím, že v některých případech smýšleného), či nedostatek času. Jedna si myslela, že se jedná o skrytou kameru. Žádná však nevolala o pomoc, či mi nevlepila facku. U všech to vypadalo, že konverzaci beru zcela vážně. Poslední dívkou, kterou jsem takto oslovil, byla slovenská plavovláska (psáno však v češtině).

 

Slečna #14

Já: „Ahoj, už ti bylo osmnáct?

Slečna: „Jo.

Já: „Chtěl jsem se zeptat, jestli si nechceš zašukat.

Ona: „Děláš si srandu?“ Trochu se dokonce pousmála. Její úsměv mi dodal odvahy do stupňování konverzace.

Já: „Vůbec. Máš fajn zadek :-)

Ona: „Díky… ale já nevím.“ Pořád se směje.

Teď mi začíná docházet, že tahle holka do toho nebude mít problém jít. Slovy ‚já nevím‘ pouze hledá odůvodnění. Které koneckonců mohlo nabírat podoby od ‚Bude to naše tajemství‘ až po ‚Ten tvůj zadek zaslouží výprask‘.

Já: „Jsi vypadala tak spontánně…a teď váháš…

Začínám se bát, že mi opravdu kývne. Pokud se tak stane, co si budeme cestou domů povídat? Otázkami typu ‚Kde pracuješ?‘ bych posunul celou konverzaci o tři světelné roky nazpět, načež by si to rozmyslela. To se mám ale dvacet minut bavit s úplně cizí holkou za bílého dne o tom, jak to má ráda? Začínám být opravdu nervózní.

Ona: „No, docela mě to překvapilo… ale taky vypadáš fajn. Tak jo. Zdůvodnění si tedy našla sama.

Tohle se ale nemělo stát. Holka přece nemohla jen tak kývnout na nabídku sexu. Radek tedy měl pravdu, vůbec jsem nebyl připravený. A tím nemyslím, že jsem u sebe neměl kondom. Tím myslím, že tohle je něco až moc dobrého na to, aby se mi to stalo. Evidentně také trpím syndromem sebesabotování. Navíc, co bychom si opravdu povídali cestou domů? A před taxikářem?! Domnívám se, že mé komunikační dovednosti jsou poměrně vysoko, ale tohle nebylo moje domácí hřiště.

Já: „To je fajn :-) . Akorát teď se, prosím, nezlob, ale pouze ses stala účastnicí jednoho sociálně-psychologického výzkumu tady z FSS, na kolik jsou lidi náchylní na přímou nabídku sexu.

Nezařadil jsem zpátečku. Zbaběle jsem se teleportoval někam, kde to bylo ještě bezpečnější než místo za nápisem ‚Dětské hřiště hlídané ostrahou‘.

Já: „Ale beru tak jako kompliment! Tak se nezlob! Mimochodem, kolik máš let? My v tom výzkumu potřebujeme údaj o věku. Ale jinak nic jiného.

Fascinuje mě, jak přesvědčivě dokážu spatra mluvit o smýšleném výzkumu, ale nikoliv o sexu s cizí holkou.

Ona: „Aha. Škoda. No je mi XX.

Já: „Díky, měj se :-) .

 

Ani nevím, jak výsledky tohoto experimentu pojmout. Je uklidňující, že dívky mají svého přítele v hlavě i za bílého dne. Také je uklidňující, že některé dokážou být velice spontánní. Co se týče mě, tak na jednu stranu jsem rád, že jsem se odhodlal k něčemu takovému. Na druhou stranu jsem zjistil, že jedna věc je se dívek ptát na takto bizarní věc, ale druhá je se do ní pustit. Ohlížím se ale za dvěma cíli, kvůli kterým jsem vůbec toto uskutečnil, a je třeba říct, že byly oba naplněny. Také jsem si zodpověděl, že nejtěžší věc je si úspěch připustit.

FACEBOOK

AKTUÁLNĚ

Schopnost co nejlepšího uvědomění si, že jsme smrtelní, zvyšuje u člověka úroveň sebevědomí, schopnosti starat se o blízké, či možná paradoxně… snižuje obavy ze smrti.