NEUROFYZIOLOGIE FLOW

Stejně jako se někteří lidé narodí s lepšími předpoklady pro hraní tenisu, zpěv, či maraton, velmi podobně tomu může být i při kontrole svého vědomí. Někteří lidé totiž více než kdokoliv jiný vykazují známky poruch pozornosti, čímž se ale snáze přibližují k dosažení stavu flow.

S touto domněnkou na celé řadě výzkumů pracoval Jean Hamilton. V jednom ze svých experimentů například požádal dvě skupiny studentů o to, aby věnovaly pozornost zábleskům světla či nenadálým tónům v laboratoři. Tyto skupiny byly rozděleny podle toho, jak často byli schopni zažívat stav flow. Zjištění tohoto výzkumu ukázalo následující: u skupiny nikterak zažívající stav flow významně vzrostla úroveň aktivace při soustředění se na zvukové a blikací stimuly. Druhý soubor participantů, tedy zažívající flow, při úkolu soustředit se na tyto stimuly naopak snížil svou úroveň aktivace.

Výsledky této studie napovídají tomu, že stav flow je opravdu o pouhém zaměření se na samotnou činnost, přičemž je ale mentální úsilí degradováno na minimum. Stále se však nejedná o důkaz, že tato schopnost je dána geneticky a nikoliv ‚naučena‘ prostředím.

Neurověda jako taková se pak snaží dekódovat psychologický konstrukt flow pomocí několika metod. Mezi nejznámější a nejpoužívanější se uvádí tzv. fMRI (Functional magnetic resonance imaging), tedy funkční magnetická rezonance, či blízká infračervená spektroskopie (NIRS; functional near-infrared spectroscopy). Pomocí ní se měří mozková aktivita ve vztahu k vnějšímu či vnitřnímu podnětu.

Za zajímavé se mohou jevit poznatky o mozkových vlnách ve vztahu k flow. Ty se měří pomocí elektroencefalografu (EEG) a lze je podle frekvence (cyklů za sekundu) rozdělit do pěti základních skupin na gama vlny, beta vlny, alfa vlny, theta vlny a delta vlny.

Nejpomalejší frekvence je zaznamenána u vln delta (0,5 až 4 Hz). Proto se tyto frekvence nejčastěji vyskytují v době hlubokého spánku.

V rozmezí 4 až 7,6 Hz se nachází vlny theta. Za stav, který by charakterizoval toto pásmo, lze považovat například ospalost, meditaci či lehké snění. Pro tento stav je také typická vysoká úroveň představivosti. U kojenců jsou dominantní vlnovou frekvencí, přičemž jejich výskyt u dospělého jedince může být znakem patologického problému.

Výskyt alfa vln (8 až 13 Hz) je běžný u člověka, jež je relaxovaný a uvolněný a má zavřené oči. Uvádí se, že se alfa aktivita potlačuje jejich otevřením.

S aktivním myšlením a řešením problémů vyžadujících volní úsilí jsou spojeny vlny beta. Nachází se v rozmezí od 14 do 26 Hz. Pro tuto vlnovou frekvenci je spojen i emoční neklid.

Nejdůležitější vlnovou frekvencí ve vztahu k flow je frekvence gama, která se vyskytuje poměrně vzácně. Toto vlnění má frekvenci vyšší než 30 Hz a je charakteristické pro povznášející duševní stavy.

Jak už bylo zmíněno, mozky dětí fungují většinu času na frekvenci theta. Právě z tohoto důvodu autor knihy Biologie víry Bruce Lipton předpokládá, že dítě od třetího trimestru těhotenství až do sedmého roku života žije dítě ve stavu podobnému hypnóze. A vše, co se tomuto dítěti stane, se nahrává do mozku. Z toho vyplývá, že čím lepší programy se jedinci do hlavy „nahrají“, tím lepším člověkem v podstatě bude. S velmi zajímavými myšlenkami a pohledy k problematice prostředí dítěte a jeho důsledků na charakter přišli Dreikurs a Ferguson (in Nehyba a kol., 2014), když uvedli následující:

-             Žije-li dítě v ovzduší kritiky, učí se odsuzovat druhé;

-             Žije-li dítě v ovzduší nevraživosti, učí se nenávidět;

-             Žije-li dítě v ovzduší výsměchu, učí se nejistotě;

-             Žije-li dítě v ovzduší výčitek, učí se pociťovat vinu;

-             Žije-li dítě v ovzduší snášenlivosti, učí se být trpělivé;

-             Žije-li dítě v ovzduší povzbuzování, učí se smělosti;

-             Žije-li dítě v ovzduší oceňování, či se kladně hodnotit druhé;

-             Žije-li dítě v ovzduší přímosti, učí se být spravedlivé;

-             Žije-li dítě v ovzduší bezpečí, učí se důvěřovat druhým;

-             Žije-li dítě v ovzduší uznání, učí se sebedůvěře;

-             Žije-li dítě v ovzduší přátelství a lásky, učí se nacházet a projevovat lásku ve světě.

Na základě prvně uvedených poznatcích v této podkapitole je zřejmé, že děti mají jednoduše lepší neurofyziologické předpoklady pro dosahování stavu flow. Přesto se však vynořuje myšlenka, na kolik jsou za nikterak časté dosahování tohoto stavu v dospělém životě zodpovědní nesprávným působením rodiče, či trenéři v raných dobách jedince. 

K této úvaze může posloužit příklad malého chlapce, který si šel s kamarády zahrát přes ulici fotbal. Byl tak ponořen do této aktivity, že ztratil ponětí o čase (jeden ze znaků stavu flow), načež přišel domů s hodinovým zpožděním. Maminka jej pochopitelně potrestala, protože se o něj bála a chlapec porušil pravidla. Je ale otázkou, na kolik si tento trest interpretuje chlapec vědomě (‚Porušil jsem pravidla, tak jsem právem potrestán‘), či jak moc si tento trest vztáhne podvědomí na schopnost ponoření se do stavu flow. Pokud totiž bude pravidelně chlapec trestán za stav ponoření se do vrcholného zážitku, je možné, že do budoucna bude chlapcovo podvědomí jeho tendence dostat se do flow sabotovat.