×
HOME O PROJEKTU SLUŽBY ČLÁNKY KONTAKT

EGO A FLOW

Ještě než se pustíme do analýzy ega coby jedné z možných překážek stavu flow, je třeba si vymezit, co to vůbec je. Laicky můžeme ego považovat za část osobnosti, která má jedince chránit před poznáním jeho skutečného já sociálním okolím. Tento jedinec ví, že má určité slabé stránky, hendikepy a nedostatky, za které by se měl například stydět (a stydí), a tak si vytvořil vrstvu, která tyto „negativní“ části jeho já chrání před tím, aby je poznalo jeho okolí. Za egoistu je tedy někdy mylně považován pouze arogantní a namyšlený člověk – byť jím taky může být. Každopádně jim také může být stydlivý člověk, který, byť třeba není introvert, se bojí vystoupit před více lidmi.

S již klasickým popisem konceptu ega přišel Sigmund Freud. Ten jej považuje za modifikaci skutečného já coby výsledek působení vnějšího světa. Jedná se tedy o „nejlepší možnou“ osobnost ve smyslu uspokojení libida a potřeb tak, aby to co možná nejlépe odpovídalo požadavkům vnímané reality. Tyto obranné mechanismy mohou odklonit, potlačit, nebo transformovat vyjádření nerealistických či zapomenutých potřeb.

 

Vznik ega lze do jisté míry vztáhnout na teorii sociálního učení Alberta Bandury (1977), které probíhá ve čtyřech rovinách. Jsou jimi: pozitivní posílení, negativní posílení, neutrální reakce a potrestání. Ego se v tomto smyslu s největší pravděpodobností utváří prostřednictvím negativního posílení, trestů a posléze pozitivního posílení.

Negativním posílením rozumíme takové chování, díky kterému se jedinec vyhýbá trestu (tedy souvisí s potrestáním). Ví, že je z nějakého důvodu špatné, že za něj bude potrestán, a tak se radši chová ve vztahu ke společnosti (svému sociálnímu okolí) umírněněji. Tak, aby nebyl potrestán. Nejen z pozice trenéra, ale především z pozice rodiče je nesmírně důležité vědět, že tato rovina směřování chování dítěte má mnohokrát destruktivní následky, co se týče sebevědomí jedince.

Použijme příklad malého chlapce. Řekněme, že stojí s maminkou na autobusové zastávce. Chlapec zlobí a pořvává. Pro matku je evidentní, že toto chování ostatním lidem vadí, a tak jej potrestá. Kromě výprasku mu bude také sděleno, že pokud nebude hodný, tak jej ostatní lidé nebudou mít rádi. Chlapec se tak pro příště poučí a pro jistotu nevyrušuje. Toto chování se však, pokud jej vyženeme do extrému, časem promítne do celé osobnosti chlapce a kluk má tak v budoucnu například problém mluvit před skupinou cizích lidí, či jít s nimi do konfliktu – stát si za svým vlastním názorem. Tímto způsobem je tedy část chlapcovy osobnosti potlačena. A protože je část potlačena, jiná naopak „vznikne“.

To se může dále dít již zmíněným pozitivním posilováním. Pokud je tedy posléze chlapec „hodný“ a někdo (společnost obecně) jej za to pochválí, vzniká nová část chlapcovy osobnosti (s tou se však nenarodil). Říkejme této části ego. Protože kluk zjistil, že je za určité chování odměňován, bude toto chování opakovat. Tedy bude hodný, respektive takový, jak si jej společnost „vychová“. A stane se závislý na těchto odměnách, které se kupříkladu v životě na sociálních sítích dají projektovat také jako „sbírání lajků“. Kterými krmí své vzniklé ego. Především si ale až moc bude dávat záležet, co si o něm myslí ostatní, což může stát v cestě dosažení stavu flow.

Na základě tohoto pojednání se vynořuje otázka, zda jedinec, jež je považován za někoho, kdo má výrazné ego, se může v případě přítomnosti jiných lidí zcela ponořit do určité aktivity - tedy do stavu flow.

 

Výkon bude dokonalejší, když v něm nebude rušit ego – bez takovéhoto cíle se člověk může ponořit volně do činnosti, bez omezení tím, že něco chce, že mu o něco jde, a stává se tak samotnou činností.“ (Martínková I.)

 

V této problematice bude určitou roli hrát skutečnost, jak moc bude jedinec do dané činnosti vnitřně motivován. Lze předpokládat, že čím blíže bude daná aktivita uspokojovat jednu z biologických potřeb, tím spíše se i na úkor potlačení svého ega do ní jedinec pustí. To lze vysvětlit na příkladu stravování, které je dle Hektnera, Schmitda a Csikszentmihalyiho třetí nejčastější činností, během níž se člověk dostane do flow. Je totiž možné, že někteří lidé mohou mít problém se stravováním před velkým počtem neznámých lidí (z důvodu nízkého sebevědomí či velkého ega), nicméně čím větší hlad by měli, tím spíš by nakonec tuto potřebu i před velkým počtem lidí stejně uspokojili.

 

Zajímavým příkladem pojednávajícím o této problematice budiž holčičky Amala a Kamala - nejlépe zdokumentované děti, které byly vychovávány vlky. Na základě této „výchovy“ se naučily chodit pouze po čtyřech, výt na měsíc a s výjimkou strachu neprojevovat téměř žádné emoce. Po jejich nalezení se je misionář Singh snažil přeškolit do normálního života. Zatímco Amalu tato změna stála život, Kamala se v sirotčinci dožila devíti let a dokonce se naučila chodit po čtyřech a mluvit se slovní zásobou čtyřiceti slov. Že vlčí výchova se ale zaryla holčičce pod kůži, dokazuje následující historka zaznamenaná v Singhově deníku: „Měly rády syrové maso a jedly z misky na zemi stejně jako psi.

Je velmi pravděpodobné, že dívky Amala a Kamala projevovaly jen minimální známky ega.


Pokud připustíme, že dochované prameny popisují situaci přesně tak, jak se odehrála, vynořuje se hned několik otázek v rámci problematiky vztahu ega a flow. Zejména dívkám nepřišel zvláštní způsob stravování, který praktikovaly. Pakliže by byly ostatní děti, které prošly procesem socializace, nuceny jíst z misky mezi psy, pravděpodobně by se cítily přinejmenším zvláštně. U Amaly a Kamaly, v případě velkého hladu, se dal ale předpokládat stav flow i při tomto způsobu stravování. Právě z důvodu minimální vrstvy ega, které je nenutilo se kontrolovat ve vztahu k okolí. Otázkou také zůstává, pokud by se misionáři Singhovi podařilo „předělat“ dívky do podoby ostatních dětí, zda by známky ega postupem času jevit začaly.

Nové poznatky z neurofyziologie totiž napovídají tomu, že mozkové vlny dětí se nejčastěji vyskytují na frekvenci v rozmezí 4 až 7,6 Hz. Tyto vlny se nazývají vlny theta a až velmi přesně odpovídají názoru Bruce Liptona, autora knihy Biologie víry. Ten předpokládá, že dítě od třetího trimestru těhotenství až do sedmého roku života žije ve stavu podobnému hypnóze. A vše, co se tomuto dítěti stane, se nahrává do mozku. Pokud se dítěti do tohoto věku „nenahrají“ mechanismy způsobující výskyt ega, je možné, že tyto obranné mechanismy bude v dospělosti pociťovat jen stěží.

 

FACEBOOK

AKTUÁLNĚ

Schopnost co nejlepšího uvědomění si, že jsme smrtelní, zvyšuje u člověka úroveň sebevědomí, schopnosti starat se o blízké, či možná paradoxně… snižuje obavy ze smrti.