×
HOME O PROJEKTU SLUŽBY ČLÁNKY KONTAKT

CO TO JE FLOW?

Jaký je vůbec smysl vrcholného prožitku?

Jednou ze základních filozofických otázek člověka je Jaký je smysl života? Na tuto otázku má každé náboženství svou vlastní odpověď, stejně jako na ní může mít svou vlastní odpověď jakýkoliv člověk na světě. Pakliže si ale na ní odpoví a tímto smyslem se v životě ve vztahu ke svým hodnotám, potřebám a konec konců i způsobu trávení času chová, je velmi pravděpodobné, že vykazuje známky spokojeného života. Bez ohledu na výši finančních prostředků, či moci, kterou disponuje. Je tak s největší pravděpodobností z toho důvodu, že svému životu vtiskl smysl pro ono bytí. Který konec konců může ale být i nabývání co největší moci.

 

Jedním z průvodních jevů života spojeného s určitým smyslem je kromě jiného i zažívání stavu flow, jinak také „vrcholného prožitku“. Autorem v pořadí druhého pojmu je americký psycholog Abraham Maslow, nejcitovanější psycholog dvacátého století. Proslul především svou dnes již tradiční pyramidou potřeb (tzv. Maslowova pyramida potřeb), nicméně pole jeho působnosti bylo mnohem širší. Protože štěstí člověka spočívá kromě jiného i v uspokojování jeho potřeb, ať už těch biologických, či potřeby seberealizace, zasahovala jeho činnost právě i do satisfakce s životem, tedy do stavu optimálního prožitku.

Podrobnějším zkoumáním tohoto fenoménu jej ale možná pro veřejnost pochopitelněji definoval Csikszentmihalyi, když tvrdil, že se jedná o „stav vědomí, v němž se člověk zcela ponoří do toho, co dělá, přičemž všechny ostatní pocity či myšlenky zůstávají mimo. Člověk prožívá harmonii svého těla a duše a osoba má pocit, že se děje něco mimořádného“ (Csikszentmihalyi, 1996a). Tento americký psycholog maďarského původu v podstatě celou svou vědeckou kariéru zasvětil do zkoumání tohoto jevu ve vztahu ke spokojenosti s životem. A byť se podílel i na publikacích zaměřujících se na flow ve vztahu k práci, či sportu, je evidentní, že tyto oblasti lidského bytí a konání mají významný dopad na satisfakci s životem jako takovým. Zejména pak proto, že v práci člověk tráví značnou část života, respektive proto, že pohyb je jednou ze základních potřeb člověka.

Týž autor považuje stav flow za jakousi energii, která dodává životu na intenzitě a smysluplnosti. Tedy za stav, kdy nudu střídá radost a kdy dochází k vnitřnímu naplnění a uspokojení. Je však zřejmé, že oba uvedení autoři s největší pravděpodobností popisovali stejný jev, který je laickou veřejností mnohdy nazýván jako „přítomný okamžik“. Během něj je pozornost věnována k naplnění cíle a jedinec ztrácí ponětí o čase (V případě, že daná aktivita ponětí o čase nevyžaduje. V opačném případě lze naopak předpokládat zbystření ve vztahu k času.).

 

Za nejčastější činnosti, během nichž se člověk dostává do flow, jsou považovány sex (lovemaking), sport, stravování (eating) a proces socializace (socializing). Tyto činnosti více než kterékoliv jiné korespondují s uspokojováním základních potřeb člověka, ať už se jedná o rozmnožování, potřebu pohybu, potřebu uspokojování hladu, či nutnosti být coby společenský tvor v kontaktu s jinými lidmi.

Potřeba se socializovat je u člověka jednou z nejzákladnějších, přičemž je znatelná již od dětského věku. I proto se během jejího uspokojování velmi často dostává do flow.


Csikszentmihalyi (1990) dále uvádí činnosti jako psaní, filozofování, či malování. Právě na umělcích si jevu, během kterého se do své činnosti dokázali ponořit tak, že dokonce zapomínali jíst, či pít, všiml úplně poprvé. Mnoho způsobů, jak se dostat do optimálního prožitku, nabízí dle jeho slov také práce. U ní však především v době kapitalistického smýšlení dochází k jejímu nesprávnému pochopení ve vztahu k flow.

Čím více práce připomíná hru a čím více je tato hra rozmanitá ve smyslu různosti výzev a cílů a okamžité zpětné vazby, tím spíš bude pro pracovníka příjemnější. Bez ohledu na jeho pracovní úroveň. Práce může být vždy příjemná. Bohužel dnešní obchodní model, v němž se klade důraz na produktivitu, dělá práci čím dál tím víc nudnější. Problémem je rovněž fakt, že pracovníci dané úkoly musí udělat. Což lze považovat za vnější tlak. I když se tedy z momentálního hlediska se může jevit práce jako zábavná, je jen otázka času, než tato zábava bude degradována, neboť z pohledu pracovníka nesouvisí s jeho dlouhodobými cíli,“ vysvětlit autor celého konceptu.

 

Hra je jeden z nejefektivnějších způsobů, jak zjednodušit život. Přesně to jsme dělali jako děti, ale v dospělosti jsme si hrát zapomněli.“ (Einstein A.) 

 

Jako jistým vysvobozením z nenaplňující práce se může jevit tzv. Sawyerův efekt. Tento jev popisuje příběh hlavního hrdiny z knihy Marka Twaina Dobrodružství Toma Sawyera. V něm měl Tom natřít tetiččin plot, přičemž do této činnosti nebyl nikterak motivovaný. Kamarádi se mu dokonce začali posmívat. Tom ale dostal nápad, při němž si udělá z práce zábavu, načež posmívajícím se kamarádům vysvětlil, že natírat plot je obrovský požitek a za nic na světě by jim nedovolil se připojit. Nakonec svolil výměnou za jablko, přičemž celou práci udělali za něj. Řídil se tedy rčením, že práce je povinnost, hra je zábava.  Ve vztahu práce a flow je tedy podmínkou, aby měl pracovník možnost uplatnit svou kreativitu. Což mnoho pracovních míst pochopitelně nedovoluje.

Důležitost hry podporuje také Kirchner (2001). Ten se domnívá, že je to právě hra, která je spojená s něčím odlišným od každodenního života, s něčím, co člověk vytrhne s denní rutiny. Dodává, že byť má hra jasná pravidla, tak hranice výkonu jsou dány jedincovými dispozicemi. Pravidla tedy nejsou překážkou flow, paradoxně mohou vytvářet prostor pro užití kreativity. Pouze ale do míry, do níž budou jedinci více dávat než brát.

Prakticky lze ale stav flow zažít v jakékoliv činnosti, v nichž jedinec vidí nějaký smysl. Protože každý člověk je unikátní osobnost, může pravděpodobně existovat stejný počet činností, v nichž se jedinec do flow dostane. Je ale evidentní, že čím více se přibližujeme uspokojování potřeb, tím spíše se při dané aktivitě do stavu flow dostane čím dál větší počet lidí.

FACEBOOK

AKTUÁLNĚ

Schopnost co nejlepšího uvědomění si, že jsme smrtelní, zvyšuje u člověka úroveň sebevědomí, schopnosti starat se o blízké, či možná paradoxně… snižuje obavy ze smrti.