×
HOME O PROJEKTU SLUŽBY ČLÁNKY KONTAKT

NADANÝ, ALE NETALENTOVANÝ?

Ten kluk je talent! Tuto větu pravděpodobně řekl každý trenér na světě. Ale víme vůbec, co všechno pod termín talent spadá? A je talent to stejné, co nadání? Na následujícím příkladu si vysvětlíme, že i mezi těmito dvěma pojmy existují jisté odlišnosti.

Petr je mladý florbalista. Přestože Petrovi rodiče nevynikají v žádném sportu, Petr má výbornou konstelaci genů pro tento sport (náhoda). Kromě předpokladu k dobré kondici má ještě vrozené dispozice k výbušnosti, koordinaci pohybů a výborné percepci. Lze tedy říci, že je „senzomotoricky“ nadaný. Rodiče Petra od raného věku vedou ke sportu (katalyzátor prostředí), vyhýbají se mu zranění (náhoda). Sport Petra baví a věnuje značné množství času (intrapersonální katalyzátory). Nadání se u něj postupně rozvíjí ve sportovní talent. Pokud by jej však rodiče ke sportu nevedli (katalyzátory prostředí) a Petr získal ke sportu odpor (interpersonální katalyzátory), jeho přirozené schopnosti by se nerozvinuly. V tom případě jej nelze považovat za sportovně talentovaného.

 

A jak vidí termín sportovní talent dvě velké osobnosti českého sportu Roman Šebrle a Doc. Jan Cacek, Ph.D., autor knihy Sportovní Geny a kondiční trenér v FC Zbrojovka Brno?

„Sportovní talent je určitě částečně dán geneticky - např. do jaké dorostu výšky, jaký mám poměr typů svalových vláken apod. Ale pak existuje určitě skupina faktorů, jako např. motivace a další, které se v průběhu života mění. Proto talent, jakožto schopnost vykonávat dobře nějakou činnost, je dynamický.“

(Doc. Jan Cacek, Ph.D., autor knihy Sportovní Geny a kondiční trenér v FC Zbrojovka, Brno)

 

„Sportovní talent je soubor předpokladů pro určitou oblast. Pro mě jako sportovce nebyl talent jen větší ohebnost, rychlost apod., ale patří k tomu i větší odolnost vůči zranění a psychické nastavení a odolnost. To vše pro mě zahrnuje talent, takže když někdo třeba jen dobře běhá, talent to podle mě ještě neznamená. Do jisté míry tak o získané vlastnosti, ale většina je určitě vrozená. Když to vezmu podle sebe, fyzickou, psychickou i genetickou stránku jsem měl vrozenou. Jde to určitě dále trénovat a rozvíjet.“

(Roman Šebrle, zlatý medailista z olympiády v desetiboji a držitel světového rekordu)

 

Závěrem

Sportovní talent je potenciál k budoucímu výkonu. Předznamenává množství vynaloženého úsilí, nutného k dosažení určité výkonnostní úrovně, i její maximální výši. Zahrnuje jak vrozené vlohy a z nich se vyvíjející schopnosti, tak i další vlivy nutné k výkonnostnímu růstu sportovce – především psychické vlastnosti. Talent má dynamickou podobu. Jedná se o rozvíjející se fenomén, podléhající působení zrání, náhody, prostředí či procvičování. Vztahuje se ke konkrétní oblasti lidské činnosti, přičemž jen menšina lidí je talentovaná. Práh talentu lze považovat za arbitrární – obvykle se uvádí 3 procenta.

Právě dynamické pojetí talentu, kdy je tento fenomén složen z řady vrozených, ale i získaných komponent poskytuje vhodný vědecký rámec pro diagnostiku všech jeho složek, včetně těch nestabilních. Současně dynamičnost zdůrazňuje tvárnost talentu vnějším působením – například přiměřeným kvalitním tréninkem. To napomáhá přesunout pozornost trenérů, rodičů, ale i samotných sportovců z věcí, které nemůžou ovlivnit (vlohy) na ty, na které lze působit (schopnosti). Domnívám se, že pro rozvoj potenciálu je toto základní nastavení výhodnější a v důsledku přispívá rozvoji sportovní výkonnosti. Je totiž lepší vkládat energii do věcí, které můžeme ovlivnit, než se trápit nad těmi, které nezměníme.

 

Tento článek je volně přepsaným textem z knihy Sportovní talent (2018), jejíž autorem je Michal Vičar.

FACEBOOK

AKTUÁLNĚ

Schopnost co nejlepšího uvědomění si, že jsme smrtelní, zvyšuje u člověka úroveň sebevědomí, schopnosti starat se o blízké, či možná paradoxně… snižuje obavy ze smrti.