NACISMUS NA STŘEDNÍ ŠKOLE

Třetí vlna byl sociální experiment v roce 1967, který demonstroval, jak je demokratická společnost náchylná na nacismus. Učitel historie Ron Jones na střední škole vytvořil ze třídy komunitu – Třetí vlna, která byla ve škole považována za něco víc.

Hned na začátku studentům řekl, že s nimi chce vyzkoušet experiment: „Ti, kteří se experimentu zúčastní úspěšně, dostanou jedničku. Ti, kteří ne...“ Jones větu nedokončil. Studenti, kteří se experimentu účastnit nechtěli, mohli odejít do knihovny, ale znělo to jednoznačně jako trest, ne jako reálná volba.

Studenti projevili větší motivaci se učit, ale také si osvojili násilné praktiky. Co bylo horší, myšlenka se začala šířit mimo třídu.

„Komunita je důležitější než jednotlivec,“ zdůraznil Jones a uvedl historické příklady úspěšných kolektivů a mezilidské spolupráce. „Pak jsem dal studentům možnost zažít pocit sounáležitosti,“ pokračuje Jones. „Šeptali jsme jednohlasně různé věty, skandovali jsme, společně dupali nohama. Je to ryzí pocit sounáležitosti s něčím větším, než jste sami.“ Studenti byli u vytržení.

„Naznačil jsem, že můžeme všichni sdílet výslednou známku - jedničku. A o kolik lepší pocit to je, než jít domů s individuální špatnou známkou. Myslím, že tohle se studentům dost zamlouvalo,“ vzpomíná Jones. „Někteří si říkali - celý život jsem trojkař, ale tentokrát přijdu domů s jedničkou. Jdu do toho.“ Spolupráce byla příkladná a všichni si dávali pozor, aby nebyli označeni za „nekomunitní“ a nečekalo je vyřazení z kolektivu vedeného milovaným učitelem.

Ještě před koncem hodiny Jones dovysvětlil pravidla nové organizace:
- nesmíte o Třetí vlně mluvit s lidmi, kteří nejsou součástí hnutí
- nesmíte se shromažďovat ve skupinkách přes dva lidi, ani ve škole, ani mimo školu, dokonce ani doma
- pokud něco chcete říci vůdci, vlastně učiteli, musíte mluvit stručně a k věci, tři slova nebo méně, a vždy uvést větu „pane Jonesi“

Jedna ze studentek, Sherry Tousleyová, se zeptala: „Pane Jonesi, a proč nemůžeme mluvit o tom, co si o třetí vlně myslíme?“

„Do knihovny. Na zbytek experimentu do knihovny,“ vykázal ji pan Jones ze třídy.

Aniž o tom Jones věděl, jeho hnutí si velmi rychle osvojilo další prvek totalitarismu - cenzuru. Mladý reportér školního časopisu se snažil o Třetí vlně zjistit více: „Nikdo mi o tom nechtěl nic říci. Jedině knihovnice slíbila, že mi k tomu něco poví, ale že musím počkat do příštího týdne. A pak za mnou přišli dva samozvaní Jonesovi bodyguardi ze školního autoklubu a zmlátili mne. Aby mi zašla chuť o Třetí vlně psát.“

Pouze po čtyřech dnech bylo nutné experiment ukončit. Jones se k němu vyjádřil následovně: „To, co jsem zažil poslední týden, mnou otřáslo.“ Vysvětlil jsem studentům, jakou spojitost měl experiment s Německem ovládaným Adolfem Hitlerem a jeho NSDAP. Ukázal jsem paralelu mezi Třetí říší a Třetí vlnou. „Nejsme lepší nebo horší, než byli tehdy Němci. Jsme úplně stejní. Viděli jsme to sami na sobě. Jsme stejní.“

O experimentu byl natočen německý film Náš vůdce (2008).