Každý z nás k sobě nějakým způsobem v duchu promlouvá, povzbuzuje se, či se uklidňuje. Ale ne všichni z nás to dělají správně (byť z nejlepšími úmysly).
Self-talk je jednou z technik, jak se elitní sportovci vypořádávají s nervozitou, či zvyšují svou sebedůvěru před důležitým závodem či zápasem. Někteří sportovci takto verbalizují své vlastní myšlenkové pochody, jiní se opírají o tradiční modlitby různých náboženství. Zásady správného ‚self-talku‘ jsou však jedny.
Co kdybych vám teď řekl ‚nemyslete na růžového slona‘. Pravděpodobně jste si jej nyní všichni představili. A právě v tomhle tkví největší chyba v promlouvání k sobě samému. Vyvarujme se jakýchkoliv negací. Pokud vám totiž oznámím, ať NEmyslíte na růžového slona, stejně na něj myslet budete. Je tak z důvodu, že podvědomí neumí pracovat z negacemi. Promlouvejme tedy k sobě v „pozitivní“ formě stylem „zvládnu to“, „soustředím se pouze na míček“ a vyvarujme se „nebojím se“, či „nesmím prohrát“.
Jednou z nejdiskutovanějších sportovkyň na světě ve vztahu k „self-talku“ je legendární tyčkařka Jelena Isinbaevová, která si před svým každým pokusem takto ( https://youtu.be/PwJsmDowiYU?t=3s ) odříkávala jistou modlitbičku, se kterou se ještě nikdy nikomu nesvěřila. Což ale není podstatné. Podstatné je následující: pakliže uvěříme, že nám tento rituál opravdu pomůže, tak se tak z důvodu placebo efektu i stane.
Jak už tedy bylo řečeno, co a proč si jaký sportovec říká, není až tak důležité. Důležité správného promlouvání k sobě samému jsou tyto zásady:
1) Uvědomení se, že každý jeden člověk k sobě nějakým způsobem promlouvá a že se jedná o naprosto přirozenou věc,
2) Podvědomí nezná negace a je tedy důležité se jich vyvarovat. Mluvme tedy k sobě v ‚pozitivní formě‘,
3) Zaměřme se na to, co chceme, či co právě děláme,
4) Existence placebo efektu.
ŠTÍTKY
AKTUÁLNĚ
Schopnost co nejlepšího uvědomění si, že jsme smrtelní, zvyšuje u člověka úroveň sebevědomí, schopnosti starat se o blízké, či možná paradoxně… snižuje obavy ze smrti.
