×
HOME O PROJEKTU SLUŽBY ČLÁNKY KONTAKT

EGO VE SPORTU

Ten má ale ego! zajisté vyřklo mnoho lidí při pohledu na kteréhokoliv slavného sportovce. Co když je to ale právě ego, co jej motivuje? Nebo je tato část osobnosti spíš překážkou pro dosahování mistrovské úrovně?

 

Z hlediska motivace egem orientovanými sportovci se sportovní psychologie zabývá již celou řadou let. A byť se může zdát, že ono ego je velmi silným motivem pro „vymáčknutí“ ze sebe maxima či pro poražení odvěkého rivala, opak je pravdou. Minimálně z dlouhodobého hlediska a psychické pohody jedince.

Níže uvedená tabulka dobře člení jednotlivé sportovce a jejich přístupy k úspěchu z hlediska motivace, nicméně je třeba dodat, že zjednodušeně. Je totiž velmi nepravděpodobné, že by jedinec vykazoval pouze známky úkolem zaměřeného nebo egem motivovaného sportovce. Například ne všichni na ego zaměření sportovci mají tendenci v případě neúspěchu podvádět či svůj úspěch přiřazovat náhodě a talentu.

Je ale zřejmé, že egem orientovaní sportovci jsou motivovaní především porovnáváním s ostatními, přičemž úkolově orientovaní sportovci svým vlastním pokrokem – překonáváním sebe samého.

 

Se zajímavými výsledky ohledně egem a úkolem (procesem) orientovaných sportovců přišla studie Harringtona (2015). Na základě ní bylo na vzorku vysokoškolských rekreačních hokejistů zjištěno, že více zábavy při ledním hokeji zažívali ti, kteří vykazovali znaky úkolově orientovaného sportovce. Naopak egem orientovaní hokejisté měli spíše tendence s hokejem dříve skončit. Především z důvodu nižší satisfakce z výkonu pohybové aktivity.

Tyto poznatky vysvětlují i výsledky studie Schuetta et al. (2001), které připisují vyšší četnost zažívání stavu flow úkolem orientovaným sportovcům než skupině sportovců orientovaných egem. To lze pravděpodobně vysvětlit tak, že při porovnávání se s druhými se nemůžeme ponořit do dané aktivity zcela, čímž s největší pravděpodobností zamezíme dosažení stavu flow.

 

Rozdílné tendence ve vztahu k řešené problematice byly zjištěny také napříč různými sporty. To kupříkladu zjistila studie Hanrahana a Biddleho (2002), která zkoumala řešené tendence u atletů, hráčů squashe a fotbalu. Tendence úkolově orientovaného sportovce vykazovali nejvíce atleti, přičemž k trendu egem orientovaných tíhli fotbalisté a hráči squashe. Autoři tuto skutečnost vysvětlují tím, že atlet má možnost zažívat úspěch i tím, že překoná svůj vlastní rekord (byť v závodu prohraje). Fotbalisté a hráči squashe, byť se pochopitelně také s plynutím času zlepšují, tuto možnost nemají. Zápasy v těchto sportech jsou totiž pouze o poražení soupeře.

 

Nejen na základě právě uvedených informací na úkol a ego orientovaných sportovců je zřejmé, že každý sportovec je poháněný něčím jiným. Cílem trenéra by mělo být ve vztahu k prohloubení odhodlání tyto motivy najít a pracovat s nimi. Zároveň jej ale musí postupem času směřovat k takové motivaci, z níž bude mít sportovec jednak co největší prospěch jak v osobním životě z hlediska spokojenosti, tak také z hlediska výkonnosti v životě sportovním.

Pokud tedy na svěřenci spatří známky na ego zaměřeného sportovce, nepovažuje se za správné mu ihned odepřít zmíněné porovnávání s ostatními. Tyto tendence jsou totiž hluboko zakořeněné nejčastěji nikterak ideální výchovou rodičů a při odepření těchto motivů by jedinec se sportem pravděpodobně skončil. Je ale nezbytné tyto motivy postupně nahrazovat těmi „správnějšími“, jako je například překonávání sebe samého.

FACEBOOK

AKTUÁLNĚ

Schopnost co nejlepšího uvědomění si, že jsme smrtelní, zvyšuje u člověka úroveň sebevědomí, schopnosti starat se o blízké, či možná paradoxně… snižuje obavy ze smrti.