×
HOME O PROJEKTU SLUŽBY ČLÁNKY KONTAKT

MÁLEM JSTE UMŘELI? PAK JSTE ASI SEBEVĚDOMĚJŠÍ

Čtete správně. Schopnost co nejlepšího uvědomění si, že jsme smrtelní, zvyšuje u člověka úroveň sebevědomí, schopnosti starat se o blízké, či možná paradoxně… snižuje obavy ze smrti.

Znalým filmu Rivalové (The Rush) možná neunikl výrok pilota Formule 1 Jamese Hunta, který nejeden člověk považuje za přitažený za vlasy. ‚Čím blíže jsi smrti, tím živější si připadáš.‘ Co když měl však legendární pilot a rival nedávno zesnulého Nikiho Laudy pravdu?

Zážitky blízké smrti a jejich vztahem ke změně vnímání svého vlastního života se značnou částí své kariéry zabýval Bruce Greyson z univerzity v Connecticutu. A zjistil řadu souvislostí. Třeba to, že lidé, jimž během života alespoň v jednu chvíli reálně hrozila smrt, jsou sebevědomější, schopnější najít smysl svého života, či mají spíše tendenci starat se o své blízké. Kromě těchto benefitů blízké smrti si také začali uvědomovat pomíjivosti materiálních věcí, když začali upřednostňovat emoční naplnění (tedy zkušenosti před věcmi).

 

Zdá se, že zažít „ultimátní“ strach o život nemusí být úplně od věci. Ba naopak. To vše může vysvětlovat skutečnost, že člověk je z důvodu evoluce konfrontaci strachu přednastaven. V pravěku totiž nebylo nic zvláštního utíkat před predátory, špatným počasím, či čelit výzvám sehnání si potravy na samém pokraji uspokojení této potřeby. Neuspokojování konfrontace jakémukoliv strachu tedy nemusí být z hlediska mentálního úplně nejzdravějším způsobem žití. Je ale třeba, aby člověk čelil strachu proaktivně, aby jej vyhledával on sám, nikoliv aby těmto výzvám čelil nedobrovolně - tedy, že jim byl vystaven někým jiným.

 

Že i pouhé uvědomění si blízkého, avšak nepřesně stanoveného konce, může být motivační (nejen z hlediska života), podporuje i zkušenost fotbalového kanonýra Edinsona Cavaniho. Ten se při vzpomínání na své dětství nechal slyšet slovy: „Také si pamatuju nejdůležitější věc v tvém životě. Je to Zmrzlinový gól. Je to něco speciálního. Víte, jak udržíte mladé fotbalisty neustále motivované? Byl to nápad trenérů ze Salto. Stanovíte pravidlo, že kluk, který vstřelí poslední gól tréninku, dostane zmrzlinu. Skóre může být 8:1. Na tom nezáleží. Je to závod s časem o tom, kdo vstřelí ten poslední gól. A pocit, když trenér zapíská konec a ty jsi zrovna hráč, který poslední gól vstřelil… čistá radost. Ten den jsi za krále. Když nad tím tak přemýšlím, musím zavést Zmrzlinový gól i v PSG.“

Princip vzpomínky fotbalisty Cavaniho je totiž jistou paralelou ve vnímání života jako takového. Bylo zaznamenáno mnoho případů lidí, kterým bylo sděleno, že jim do konce života z důvodu nemoci zbývá omezený čas. Ten však nebyl přesně stanoven. Právě skutečnost, že tito lidé věděli, že umřou, ale nevěděli kdy, zapříčinilo změnu způsobu žití jejich života v pozitivním slova smyslu. Chtěli si zbývající čas mnohem více užít. Stejně jako fotbalisté z fotbalového klubu Salto, kteří od chvíle zjištění, že hrají s časem, zvýšili své odhodlání vstřelit branku. A nevědomost, kdy bude utkání ukončeno, dávala hře potřebný nádech.

 

Výkzumy Bruce Greysona nakonec potvrzuje i spisovatel Charles Bukowski: „Abys mohl doopravdy žít, měl bys předtím párkrát zemřít.“

 

Zdroje:

Bauer, M. (1985). Near-death experiences and attitude change. Anabiosis: The Journal of Near-Death Studies, 5(1), 39-47.
Greyson, B. (1994).  Near-Death Experiences and Satisfaction with Life. Journal of Near-Death Studies, 13(2)
Greyson, B. (1983a). Near-death experiences and personal values. American Joumal of Psychiatry, 140, 618-620.
Greyson, B. (1994). Near-death experiences. In R. Corsini (Ed.), Encyclopedia of psychology, 2nd edition (pp. 460-462). New York, NY: Wiley.
Greyson. B., and Harris, B. (1987). Clinical approaches to the near-death experiencer. Journal of Near-Death Studies, 6, 41-52.  

FACEBOOK

AKTUÁLNĚ

Schopnost co nejlepšího uvědomění si, že jsme smrtelní, zvyšuje u člověka úroveň sebevědomí, schopnosti starat se o blízké, či možná paradoxně… snižuje obavy ze smrti.