×
HOME O PROJEKTU SLUŽBY ČLÁNKY KONTAKT

JAK VYCHOVAT SEBEVĚDOMÉHO SPORTOVCE?

Vychovat sebevědomého jedince asi není alfou a omegou pouze rodičů malých sportovců, ale v podstatě každého, který se alespoň trochu zajímá o budoucnost svého potomka. Netřeba asi říkat, že sebevědomí je klíčem k úspěšnému a šťastnému životu, ale jak jej svému dítěti předat? Tuto otázku si pokládá asi nejeden dospělý, nicméně odpověď je na ni mnohem složitější. Řadě sociologů a psychologů se však pomalu ale jistě daří odpovídat na jednotlivé aspekty výchovy zaručující u dětí růst sebevědomí.

Správné poskytování zpětné vazby
Umění poskytnout zpětnou vazbu  ̶  feedback  ̶  je nejen pro trenéra, ale v podstatě pro každého člověka, který vstupuje do společenských interakcí, klíčové. Způsob, kterým jedince v jakékoliv oblasti lidského bytí, ať už sportovního, profesního, rodinného či školního pochválíme nebo pokáráme, může mít dalekosáhlé následky, a to nejen ve vztahu mezi těmito osobami, ale také ve změně motivace a sebevědomí adresáta zpětné vazby, a to jak pozitivním, tak i negativním způsobem. Celý tento koncept je tedy velmi podrobně rozebrán v samostatném článku Jak správně poskytnout zpětnou vazbu (feedback)?

Sebevědomí je vykoupeno strachem
Že vysoká nebo nízká úroveň sebevědomí není geneticky podmíněná, jak si řada lidi myslí, velmi dobře demonstroval na následujícím výroku Haník (2018): „Sebevědomí není darem od přírody, ale odměnou, kterou člověk získá tím, jak prochází situacemi, ze kterých má strach.“ Vysoké sebevědomí totiž není základem úspěchu, ale pouze jeho následkem. Je tedy zřejmé, že sebevědomí lze pouze odkrýt „odlupováním“ vnitřních nejistot vlastního já. Tedy posunováním jeho hranic. A tím vznikne prostor i pro vyšší úroveň sebedůvěry.

Pravidla coby stojan, po němž sebevědomí roste
Psal se rok 1967 a uznávaný psycholog Stanley Coopersmith se ve svém výzkumu rozhodl rozebrat koncept vysokého sebevědomí u dětí a mládeže. A přišel s následujícími výsledky: Rodiče, kteří byli na své ratolesti přísnější v oblasti nastavení pravidel a omezení, vychovali s větší pravděpodobností děti s vysokým sebevědomím. A naopak ti rodiče, kteří svým dětem dávali pouze a jen svobodu a vůči pravidlům byli více méně lhostejní (benevolentní) a o děti se téměř nezajímali, vychovali potomky s nejnižším sebevědomím.
Nutno však podotknout, že tyto pravidla a limity musí být smysluplné a jedinec musí vědět, proč je musí dodržovat. Laicky řečeno, pravidla musí člověku více dávat, než brát. V opačném případě by s největší pravděpodobností rovněž došlo k nezdravému rozvoji mentální stránky jedince.

Předání odpovědnosti
Pakliže má člověk tendence předávat zodpovědnost za své povinnosti, štěstí, či dokonce za svůj osud do rukou někoho jiného, s čistým srdcem můžeme říct, že příliš velkým sebevědomím neoplývá. Naopak ti, kteří zodpovědnost za ostatní lidi (například v pracovním životě) přebírají, tak dělají z jednoho prostého důvodu: disponují mnohem větším sebevědomím. A tyto tendence už podvědomě přebírali během dětství, kdy je také rodiče jistou dávkou odpovědnosti za určité činnosti úkolovali. Nikdo netvrdí, že by děti měly být zodpovědné za stejné věci jako dospělí, nicméně čím více je budete postupně úkolovat a dávat jim čím dál větší rozsah odpovědnosti, tím více se to také promítne do jejich sebevědomí.

„Předpovězení“ sebevědomí
Klasický experiment Rosenthala a Jacobsona (1968) popisuje tzv. Pygmalion efekt. Tedy jakousi sebenaplňující předpověď, kterou Rosenthal s Jacobsonem vznesli mezi učitele základní školy. Učitelé byli mylně obeznámeni, že někteří jejich studenti na základě testů vykazují známky vysoké inteligence. Tito studenti však byli vybráni zcela náhodně bez ohledu na jakékoliv výsledky testů. Po roce však tito náhodně vybraní studenti vykázali na základě inteligenčních testů mnohem větší pokrok než ostatní studenti. Lepší výsledky se připisují všímavějšímu přístupu učitelů k těmto studentům (častějšímu vyvolávání) a vyššímu očekávání, u něhož bylo vzhledem k ‚vysoké‘ inteligenci předpovídáno, že se naplní.
Z výsledku studie vyplývá, že důvěra, kterou svěřenci ze strany trenéra pociťují, může být silnou determinantou v jejich růstu, a proto by si měl každý trenér chování vyjadřující důvěru ve schopnosti jeho svěřenců plně uvědomovat. Není od věci tedy z pohledu trenéra užívat výroky jako ‚Jsem přesvědčen, že to dokážeš‘, či ‚Věřím ti‘.

Správný poměr chvály a kritiky
Rozsáhlý článek na téma správného poměru chvály a kritiky nás teprve čeká :-) . Každopádně se jedná o klíčový aspekt ve vztahu k sebedůvěře nejen mladých sportovců.

Umožnění dětem pocitu vítězství (jakkoliv malého či velkého)
Pravděpodobně každý jeden trenér měl svěřence, který „talentem“ v daný moment zrovna neoplýval. Tato skutečnost však nemusí odrážet potenciál jedince, neboť může být jednak biologicky opožděn, či se mohl stát obětí negativního fenoménu born too late to win (vysvětleno zde). Tím spíš v zájmu neustálého rozvoje sebevědomí je nutné, aby dítě zažívalo úspěch i přesto, že jej u něj méně pravděpodobný než u ostatních svěřenců. Toho lze dosáhnout koncipováním cvičení způsobem, při němž se zaměříme na překonávání sebe samého. Např.: „Naposledy jste to zaběhli za deset vteřin. Schválně, kdo se dokáže toto kolo překonat?!
Za dobrý způsob, který může zvýšit úroveň sebevědomí jedince, se považuje rovněž vzbuzení pocitu výjimečnosti u dítěte. Toho lze docílit výroky jako je například: „Petro, pojď mi s tím pomoct. Jsi jediná, která do dokáže…

Používejme nonverbální komunikaci
Coby živočišný druh používáme verbální komunikaci (slova, text) v porovnání s její nonverbální (gesta, mimika) a paraverbální složkou (intonace, hloubka hlasu) velmi krátkou dobu. To zapříčinilo fakt, že velké množství signálů přijímáme stále podvědomě. Z toho důvodu je důležité, aby trenér do svého komunikačního repertoáru zařadil i gesta, jako je například „high-five“ na důkaz spolupráce, vztyčený palec na znamení dobré práce, či třeba pouhé mrknutí.
Podrobnější rozbor nonverbální a paraverbální komunikace ve vztahu k profesi trenéra bude podrobně v průběhu času vysvětlen, neboť se jedná o komplexní a rozsáhlé problematiky.

FACEBOOK

AKTUÁLNĚ

Schopnost co nejlepšího uvědomění si, že jsme smrtelní, zvyšuje u člověka úroveň sebevědomí, schopnosti starat se o blízké, či možná paradoxně… snižuje obavy ze smrti.