Někdo by řekl, že vnitřní motivaci, ať už tu svou, či někoho jiného, nelze ovlivnit. Že ji buď máme, nebo nikoliv. Pravda je taková, že i tento druh motivace je dynamický a z pohledu rodiče a trenéra manipulovatelný. Jak?
1. Sportovec potřebuje zažívat úspěch. To jak zvyšuje self-efficacy, tak je odměňujícím pocitem.
2. Co je úspěch či neúspěch je vždy otázka toho, co za něj považujeme. Nemusí tak být tedy spojen pouze s výhrou, či skvělým výsledkem.
3. Neúspěch je potřeba pomoci dítěti zvládnout – společně rozebrat a poučit se z něj a nabídnout cestu ven.
4. Každý výkon má svou odměnu. Ta by měla být přiměřená, aby nedocházelo k inflaci odměn.
5. Výhodnější je postoj, že vlastnosti jsou měnitelné, oproti tomu, že jsou pevně provázány s vlohami. Postoje se učíme.
6. Aby mohla vzniknout vnitřní motivace, je jí potřeba dopřát prostor. Je tedy nezbytné přestat na sportovce neustále tlačit z vnějšku. On sám musí přebrat, v průběhu dozrávání, odpovědnost za svůj autonomní sportovní růst. Je takřka nemožné někoho dohnat ke špičkovému výkonu pouze vnější motivací.
7. Kritizujme osobně, chvalme veřejně a adresně.
8. Je důležité, aby si dítě hrálo. Učme jej prožívat ve spojení se sportem flow.
9. Stanovujme cíle. Spojujme je ale s procesem - pokrokem a zlepšováním, nikoliv s cíli.
10. Zohledňujme přání dětí.
Souhlasíte s tímto desaterem? Doplnili byste něco, nebo naopak z vlastní zkušenosti víte, že nějaký bod v praxi nefunguje?
ŠTÍTKY
AKTUÁLNĚ
Schopnost co nejlepšího uvědomění si, že jsme smrtelní, zvyšuje u člověka úroveň sebevědomí, schopnosti starat se o blízké, či možná paradoxně… snižuje obavy ze smrti.
