DEKÓDOVÁNÍ SEBEDŮVĚRY A SEBEVĚDOMÍ

Sebedůvěra, sebevědomí, arogance… Kdo se v tom má vyznat? A proč vůbec? A lze s těmito pojmy v reálném životě vůbec pracovat?

Sebevědomí je obecně definováno jako vědomí vlastní ceny. Tu však, stejně jako u řady materiálních výrobků tvoří jak pozitivní hodnoty daného produktu, tak také jeho negativní hodnoty. Jako příklad nám v tomto případě může posloužit nahnilý banán. Ten určitou cenu má, jelikož je z velké části čerstvý. Avšak jeho cenu snižuje část nesoucí negativní hodnotu (nahnilá část). A součtem všech těchto pozitivních i negativních částí vzniká celková cena. Ve vztahu k člověku pak můžeme hovořit o vědomí o vlastní ceně. Na rozdíl od banánu však má každý člověk na světě své slabší stránky a právě i vědomí o těchto slabých stránkách je součástí pojmu sebevědomí. To tedy lze chápat jako vědomí svých silných ale i slabých stránek.

A nyní se podívejme na definice pojmu sebedůvěra.

„Sebedůvěra je kladný postoj člověka k sobě samému, svým možnostem a výkonnosti.“ (Hartl & Hartlová, 2000). K dispozici je také definice od Chicauda (2002), která tvrdí, že: „Sebedůvěra se zakládá na málo prozkoumané psychologické realitě, která bývá často opomíjena. Dala by se charakterizovat jako představa o sobě a svých schopnostech.“

Z těchto definic je tedy evidentní, že sebedůvěra se váže pouze na „pozitivní“ složku vlastního já. Tedy na víru ve vlastní kvality, schopnosti apod.

A to je přesně důvod, proč můžeme hovořit i tzv. nalhávané sebedůvěře. Existence tohoto stavu je způsobena tím, že sebedůvěra nelze přesně změřit a tedy přesně odhadnout své schopnosti a kvality, načež se někdy lidé přiklání k nerealistické prezentaci svých vlastních kvalit a okolí. V podstatě se dá v tomto případě hovořit o namyšlenosti.

A tato namyšlenost už samozřejmě nemá se sebevědomím nic společného. Přesně to vystihuje níže uvedený obrázek.

Pomiňme nyní vysoce „profesionální“ provedení tohoto obrázku. Na něm můžeme vidět koncept sebevědomí (velký kruh). Ten je, jak už víme, tvořen vědomím svých silných stránek, tak také vědomím svých slabých stránek.

Pouze k silným stránkám a kvalitám se pak váže koncept sebedůvěry, který je zde znázorněn červeně. A jeho výseč, která už nezapadá do konceptu sebevědomí, lze nazvat nalhávanou sebedůvěrou (ta se projevuje již zmíněnou namyšlenosti či arogancí).Obecně se však uvádí, že lidé by se přece jenom měli trochu přeceňovat a nadhodnocovat své kvality, neboť jsou naše podvědomé tendence přesně opačné. Tedy že se zbytečně podceňujeme. To samozřejmě neplatí ve všech případech. Vztáhneme-li to na sporty, ve většině z nich je toto mírné přeceňování svých vlastních kvalit vítaným jevem. Ale pouze do chvíle – respektive do sportu – v němž jde o zdraví. K tomu nám můžou jako příklad posloužit horolezci. Ti by v žádném případě své kvality přeceňovat neměli, nebo by jim tak z důvodu nerealistického zhodnocení situace ve vztahu ke svým schopnostem a dovednostem mohlo hrozit ublížení na zdraví. V horším případě smrt.

Závěrem je tedy třeba říct, že sebevědomí není nic, co se získává. Je to něco, co jedinec v sobě odkrývá. A odkrývat se dá proto, že o tuto složku sebesystému (respektive o její části) negativními důsledky procesu socializace přišel. Během tohoto procesu totiž nabyl řadu iracionálních strachů, negativních představ o budoucnosti a neschopnosti řešit úkoly, které postupem času začaly působit jako utlačitelé sebevědomí.

Je zřejmé, že sebevědomí lze pouze odkrýt „odlupováním“ vnitřních nejistot vlastního já. Tedy posunováním jeho hranic. A tím vznikne prostor i pro rozvoj sebedůvěry.