×
HOME O PROJEKTU SLUŽBY ČLÁNKY KONTAKT

PROČ JE PRO ČLOVĚKA TĚŽKÉ PŘIJMOUT NOVÉ VZORCE MYŠLENÍ A CHOVÁNÍ?

Věděli jste, že dítě žije od třetího trimestru těhotenství do přibližně sedmého roku života ve fázi podobné hypnóze? A že vše, co se tomuto dítěti stane, se nahrává do mozku? Z toho vyplývá, že čím lepší programy se jedinci do hlavy „nahrají“, tím lepším člověkem v podstatě bude (Bruce Lipton).

Představme si, že se v životě orientujeme podle jakési mapy. Tuto mapu, jak se chovat a uvažovat, nám zpravidla nejčastěji předávají rodiče už od nejútlejšího věku. Někdy svým dětem rodiče předají správnou „mapu“, jindy ale nevědomky předají mapu špatnou (byť s těmi nejlepšími úmysly). Kupříkladu se může jednat o rady typu ‚nemluv s cizími lidmi‘, ‚buď na lidi hodný‘ apod. Dítě si však jen stěží vezme z těchto rad to pozitivní, načež například v případě druhé „rady“ začne upřednostňovat potřeby cizích lidí před svými vlastními potřebami. V případě první bude k cizím lidem zaujímat negativní postoj.

Vztáhněme si nyní tuto „mapu“ na opravdová města. Člověk, jež má mapu, řekněme Brna a celý život žije v Praze, bude pravděpodobně v tomto městě zmatený. Celý život bude bloudit, neboť má špatnou mapu. Protože ale je tato jeho mapa vše co má a snažil se na jejím základě celý život co nejlépe přežít, se jí jen stěží ze dne na den vzdá. Byť tuší, že je špatná. Investoval do ní všechen svůj čas a život a vzdání se této mapy pro něj pravděpodobně nebude snadné, neboť by to ranilo jeho ego. Znamenalo by si to přiznat, že dlouhých dvacet let chyboval. Znamenalo by to podívat se pravdě do očí, což je častokrát těžké.

Proto, byť jedinec tuší, že v něm dřímá daleko větší potenciál ve všech aspektech života, který ale na základě špatné „mapy“ nemohl rozvinout, nechce se ji vzdát. Investoval do ní už mnoho.

 

O pravidlech a postojích, které si tedy jedinec vypěstoval, nemusí mít nutně povědomí, i přesto ovlivňují jeho chování a život ve velké míře. Dají se považovat za výsledek procesu získávání zkušeností, na základě kterého pak byly, byť podvědomě, vytvořeny. Ve velké míře je jejich charakter a výčet ovlivněn kulturou a zvyky společnosti, nicméně řadu z nich si vytvořil jedinec sám pro své vlastní potřeby na základě toho, co prožil. Ne všechny pravidla a postoje jsou však, jak už je nám známo, prospěšné. Jedinec si je opravdu mnohokrát vytvoří či je od rodiny přijme takové, které mají na jeho chování a život obecně negativní vliv. Tvorba takových pravidel a postojů je nejčastěji zapříčiněna zkresleným vnímáním sebe samého a světa kolem nás.

 

Pokud se člověk vnímá ve smyslu Jsem neschopný, je velmi pravděpodobné, že si během života vytvořil řadu negativních postojů, jakými jsou například: Není správné se tázat o pomoc, protože lidi by se mi pak mohli smát, nebo Nikdy si nemůžu zadat složitý úkol, protože v případě, že bych jej nezvládl, bych vypadal jako totální idiot. A byť se může zdát, že tyto postoje mají chránit sebevědomí onoho jedince, jejich efekt je přesně opačný. Především pak z toho důvodu, že drží jedincovo sebevědomí „uvězněné“, načež nemá prostor pro růst (pokud nebudeme prostřednictvím dílčích úkolů dosahovat svých cílů, nedáváme svému sebevědomí důvody pro jakýkoliv růst) (Louellová, Saulsmanová & Nathanová, 2005).                                                                                             

Co se týče pravidel, existuje celá řada, které mají na osobnost jedince pozitivní vliv – především pak na jeho sebedůvěru. A skutečnost, že správně uchopená pravidla mají na jedince pozitivní vliv, dokazuje například studie Coopersmithe (1967). Ta poukázala na skutečnost, při níž rodiče, kteří při výchově svým potomkům nastavili jasná pravidla a limity, vychovali sebevědomější jedince (v období školního věku a adolescence) než rodiče, kteří byli v těchto věcech benevolentní. Na základě tohoto výzkumu lze usuzovat, že nastavení vlastních pravidel v některých aspektech života může být dobrým nástrojem pro osobnostní změnu – přinejmenším co se týče sebedůvěry.

 

Jako problém se tak může jevit aplikace takových pravidel, která budou člověku pouze prospěšná. Louellová et al. (2005) na základě této potřeby vypracovala v rámci své psychoterapeutické praxe šablonu o několika krocích, jak taková pravidla rozpoznat a aplikovat:

1) Identifikujte si pravidlo, o němž víte, že má negativní vliv na nějaký aspekt vašeho života (např. na společenský život).

2) Zamyslete se nad tím, jak přesně ovlivnilo toto pravidlo váš život. Zeptejte se např.: V jakém aspektu života mě ovlivnilo nejvíce? Ovlivnilo můj společenský, osobní či pracovní život? Jak reaguji na věci, které se mi zrovna nedaří? Jak reaguji na přítomnost nových výzev a příležitostí? Jak dávám najevo své vlastní emoce?

3) Zeptejte se sami sebe, jak poznáte, že ono pravidlo zrovna působí. Jak se v tom okamžiku cítíte? Jak k sobě nebo k druhým v tom momentě promlouváte?

4) Zeptejte se Odkud toto pravidlo mohlo vzejít? Cílem této otázky je alespoň na chvíli podrobněji zkoumat toto pravidlo a zjistit, co udrželo jeho existenci. Jak jsme se dozvěděli na začátku této kapitoly, pravidla se často tvoří na základě našeho vnímání sebe samého nebo světa jako takového. A cílem tohoto kroku je zjistit, zda je ono negativní pravidlo v našem životě opravdu tak důležité. Důležité je si tedy odpovědět: Je mi opravdu prospěšné?

5) V dalším kroku je na místě se zeptat Jak moc je toto pravidlo nesmyslné? Řada negativních pravidel je ‚neohebných‘ a skutečnost, že na jejich základě žije jeden člověk, neznamená, že se jimi řídí i ostatní. Rovněž je důležité si uvědomit, že tato pravidla byla s velkou pravděpodobností vytvořená v dětství, a není nutné, aby se jimi jedinec řídil také v dospělosti.

6) Přestože mají negativní pravidla převážně neblahý vliv na život jedince, určitě se najdou i aspekty, v nichž nás nějakým způsobem chrání či nám prospívají. Zkuste najít nějaká pozitiva vámi zvoleného pravidla.

7) Jaká jsou negativa tohoto pravidla? Jak vás toto pravidlo omezuje v přijímání výzev, v prožívání zábavy, dosahování úspěchu, při navazování nových kontaktů? Převážily nevýhody dříve sepsané výhody? Pokud ano, tak:

8) Zamyslete se nad novým pravidlem, kterým byste to staré mohli nahradit. Pravidlem, které by bylo více realistické, flexibilní a hlavně prospěšnější. Například místo ‚musím zůstat štíhlý/á, jinak nebudu mít žádné přátele‘ adaptujte do výčtu svých pravidel ‚Budu vést zdravý životní styl, protože bude dobře, když si udržím štíhlou postavu. Přestože mě mí přátelé nesoudí na základě toho, zda jsem nebo nejsem štíhlá/ý‘.

9) Posledním krokem je nové pravidlo uvést do praxe. To vyžaduje čas, nicméně budu-li se chovat podle tohoto pravidla, bude to mít vliv i na vnímání mne samého.

 

Význam pravidel v chování jedince lze dle Rosse (2015) spatřit také v usnadňování reakcí na vyskytující se stresory. Silně zažitá pravidla totiž urychlují rozhodovací proces tím, že udávají pokyny, které jedinec z důvodu silného zvyku jednodušeji dodržuje.

FACEBOOK

AKTUÁLNĚ

Předpokládá se, že v období od třetího trimestru těhotenství až do sedmého roku života žije dítě ve stavu podobnému hypnóze. A vše, co se tomuto dítěti stane, se nahrává do mozku. Z toho vyplývá, že čím lepší programy se jedinci do hlavy „nahrají“, tím lepším člověkem v podstatě bude.