×
HOME O PROJEKTU SLUŽBY ČLÁNKY KONTAKT

REAKCE NA STRES A ZVLÁDÁNÍ STRACHU

Nezanedbatelným aspektem dosahování úspěchu ve sportu jsou schopnosti práce se stresem a zvládání strachu. I při pouhém letmém pohledu na televizní přenosy z kteréhokoliv sportovního odvětví je jasné, že právě tato schopnost mnohdy znamená rozdíl mezi úspěchem a neúspěchem.

Selye (1974) definuje stres jako nespecifickou odpověď těla na různé náročné situace, kterým je vystaveno. Objeví se, když má jedinec obavy nebo si v něčem není jistý. Reakce na stres mohou být pozitivní nebo negativní – stejně jako stres samotný. Ten se dělí na eustres (kladný) či distres (záporný). Při tomto dělení je však vhodné mít na paměti, že v některých případech může mít stejná míra stresu různé dopady. To lze vysvětlit na příkladu, kdy je pro výkon činnosti klíčová jemná motorika – v tomto případě může i sebemenší míra stresu být devastující. Stejná míra stresu však pro jinou činnost, v níž jemná motorika nehraje hlavní roli (např. skok do dálky), může mít pozitivní dopad. Sportovec pak ve výkonnostním prostředí sportu čelí celé řadě stresujících situací (Anshel & Anderson, 2002; Mellalieu, Neil, Hanton, & Fletcher, 2009), jako jsou například ostatní sportovci, potřeba podat špičkový výkon, spoluhráči, publikum, trenér, tréma, hádka se spoluhráčem, chybný verdikt rozhodčího či provedení zahanbujícího výkonu (např. vlastní gól; in Vičar, 2016).
Obecně tedy platí, že stres je poplachová reakce organismu, příprava na „boj nebo útěk”, při níž člověk mobilizuje energii potřebnou pro rychlou soustředěnou akci. Schopnost, respektive proces reagovat na stres pak nazýváme coping. Tato schopnost spočívá ve vědomé práci s myšlenkami a takovým chováním, které nám následně umožňuje efektivně pracovat se stresem. Obecně lze coping považovat za neustálý proces, během něhož se člověk snaží vypořádat s mimořádně obtížnou situací (Diasová, Cruz & Fonseca, 2010).

Co se týče strachu, ten je jednou ze základních lidských emocí. Je emocionální odpovědí na stres, na hrozbu a nebezpečí. U člověka se projeví ve chvílích, kdy se nachází v situaci, kterou vyhodnotí jako ohrožující (obava z fyzického či psychického zranění, hrozba smrti). Z evolučního hlediska má strach ochrannou funkci, protože vede k úniku z nebezpečných situací, k obraně nebo vyhýbaní se věcem a situacím, které by člověku mohly ublížit (Plutchin in Plháková, 2003). Jeho motivačním jádrem je snaha o zachování konzistence vlastního já a existence sebezáchovného pudu. V souvislosti s bojem o život je jedním z nejsilnějších motivů chování (In Vičar, 2016)

 

Rotella a Lerner (1993) tvrdí, že zvládání strachu je dovednost čelit (sportovním) situacím, které vyvolávají strach nebo jsou potenciálně ohrožující. Byť se obecně soudí, že ve sportu je nejfrekventovanější strach z možného zranění, Bandura (1997) tvrdí, že se velmi často objevuje u sportovců všech odvětví s nízkým sebevědomím, zapříčiněným nízkou důvěrou ve své vlastní schopnosti. Významným strachem spojeným se sportem je strach z neúspěchu (Covington, 1992; Elliot & Church, 1997).

Ten reflektuje kognitivní, emoční, ale i behaviorální zkušenosti spojené s nedosažením stanoveného cíle, ať již jde o tréninkový či soutěžní výkon, prohru v zápase nebo strach ze ztráty pozitivního sebehodnocení. Někteří lidé mají sebehodnocení spojené s vynaloženým úsilím. Cítí se tedy jako hodnotní, pokud usilují o svůj seberozvoj. Oproti tomu jiní spojují sebehodnocení s oceňováním své osoby okolím. Proto velmi dbají na to, jak je jejich okolí posuzuje. Mnohdy je pro ně podstatnější jevit se schopným, než opravdu být schopným. Neúspěch v nějaké činnosti pak může vést k pocitům studu a snaze vyhnout se této činnosti. Prohlubování strachu z neúspěchu následně vede ke snížené výkonové motivaci (Atkinson, 1966) a k vyhýbání se neúspěchu, ať už volbou neadekvátních cílů nebo ukončením aktivity.

 

V příštích článcích budou probrány jednotlivé copingové strategie a techniky zvládání strachu.

FACEBOOK

AKTUÁLNĚ

Schopnost co nejlepšího uvědomění si, že jsme smrtelní, zvyšuje u člověka úroveň sebevědomí, schopnosti starat se o blízké, či možná paradoxně… snižuje obavy ze smrti.