JAK SPRÁVNĚ POSKYTNOUT ZPĚTNOU VAZBU (FEEDBACK)?

Umění poskytnout zpětnou vazbu   ̶   feedback   ̶   je nejen pro trenéra, ale v podstatě pro každého člověka, který vstupuje do společenských interakcí, klíčové. Způsob, kterým jedince v jakékoliv oblasti lidského bytí, ať už sportovního, profesního, rodinného či školního pochválíme nebo pokáráme, může mít dalekosáhlé následky. A to nejen pro kvalitu vztahu mezi těmito osobami, ale také ve změně motivace a sebevědomí adresáta zpětné vazby - jak pozitivním, tak i negativním způsobem.

Metoda „sendviče“
Jako nejdůležitější se u dětí považuje podávat zpětnou vazbu metodou „sendviče“. V praxi tato metoda znamená, že negativní informaci, kterou adresátovi chceme sdělit, vložíme mezi dvě informace pozitivní. Cílem této metody je zanechat v jedinci pozitivní pocit (především díky pozitivní vzpomínce, kterou si odnese díky užití pochvaly na samém konci kritiky) i přesto, že se dozví o svých chybách. Tato metoda je uplatnitelná jak ve sportu ve vztahu trenér – sportovec, v managementu (šéf – podřízený), ale také v rodinném prostředí (rodič – dítě). Metoda „sendviče“ má však svá úskalí a neměla by se používat ve všech případech. Například expertům a profesionálům coby adresátům zpětné vazby obvykle nevadí slyšet pouze negativní kritiku bez jakéhokoliv „zaobalení“, jelikož si jsou vědomi svých kvalit a mají dostatečné sebevědomí na to, aby kritiku přijali. Také jsou si vědomi, že pouze odstraňováním chyb či posouváním limitů se mohou zlepšovat. Naopak u dětí, jedinců s nízkým sebevědomím či nováčků v daném oboru se metoda „sendviče“ může jevit jako ideální nástroj k poskytnutí kritiky.

Problematikou podání zpětné vazby se zaobírá také McGee (2013). Ten vyzdvihuje metodu, při níž adresátovi zpětné vazby předložíme nejdříve pozitivní momenty o tom, co se povedlo, a uvedeme i konkrétní příklady. Až posléze zmíníme negativní připomínky nebo oblasti, v nichž je třeba se zlepšit („Ještě lepší by bylo, kdyby…“). Že by feedback neměl být pouze negativní, tvrdí také Deci & Cascio (1972), kteří prostřednictvím své studie zjistili vztah mezi výhradně negativní zpětnou vazbou a sníženou vnitřní motivací. Vallerand & Reid (1984) pak poukázali na sníženou úroveň vnímání kompetence po adresování negativní zpětné vazby (in Deci & Ryan, 2002).

Vztahujme feedback na aktivitu (proces), nikoliv na cíl či osobu!
S výsledky užitečnými pro praxi přišla také studie Kaminsové & Dweckové. Ta zkoumala účinky na motivaci a sebehodnocení dvou druhů zpětné vazby – orientované na osobu (1) a orientované na činnost (2) u dětí předškolního věku, které měly postavit dům z Lega. Ty děti, jímž byla podána zpětná vazba směřující na jejich vlastní osobu (např.: ‚Jsi hloupý(á), Jsi negramotný(á), Jsi šikovný(á)‘) hodnotily své výtvory mnohem hůře, považovaly se za méně chytré a měly mnohem menší motivaci dům opravit. Naopak ty, jejichž zpětná vazba se vztahovala k činnosti (např. ‚Ty ses musel(a) fakt snažit‘, ‚Tohle se ti moc nepovedlo‘, ‚Vedeš si skvěle‘, ‚Je očividné, že víš, co děláš‘ či ‚Ty ses moc nepřipravoval(a), co?‘), měly ze svých výtvorů mnohem lepší pocit, věřili, že jsou chytřejší a oplývaly větší motivací si dům z Lega opravit.

Ne vždy však naši svěřenci podávají dobré výkony hodné pochvaly. V tomto případě by zpětná vazba mohla vypadat následovně: ‚Škoda, příště to dopadne lépe.‘ ‚Trénoval jsi střelbu, jak jsme se dohodli?‘ Obecně se však negativní zpětnou vazbu doporučuje užívat pouze zřídkakdy, neboť její pravidelné užívání vede ke snížení vnímané kompetence v rámci dané aktivity a k negativním emocím jako jsou úzkost či beznaděj. I z tohoto důvodu se považuje za správné u jedinců, kteří se častokrát potýkají s neúspěchy, dát kdykoliv, kdy je to možné, pocit naděje, že ‚Příště to bude lepší‘. Minimálně kvůli pozitivnímu vlivu na motivaci jedince.

Se zajímavým experimentem přišla v roce 1975 Dwecková, která uspořádala výcvikový kurz, v němž usilovala o změnu atribucí „nekontrolovatelných“ neúspěchů ve škole u některých žáků. Kurz se skládal z krátkých úkolů seřazených tak, aby děti zažily jak úspěch, tak také neúspěch. V případě neúspěchu jim bylo řečeno, že se dostatečně nesnažily. Tento typ zpětné vazby vedl tomu, že se děti naučily mnohem větší vytrvalosti, přičemž si vypěstovaly i pocit, že mají nad svým životem mnohem větší kontrolu.

Neporovnávat!
Hall & Goetz (2013) doporučují při hodnocení svěřenců či podřízených vyhnout se jakémukoliv ‚feedbacku‘ vázanému na společnost, respektive sociální okolí. Mají tím na mysli například ‚Jsi horší/lepší než …‘ apod. To doporučují nahradit hodnocením znějícím ‚Potřebuješ více zkušeností k zvládnutí tohoto problému/úkonu‘, což lze rovněž považovat za feedback vázaný na činnost, jenž už byl vysvětlen.

Nelitovat
Pakliže jedinec nepředvede výkon, který bychom mohli jakkoliv pozitivně ohodnotit, a je nám ho líto, z pozice kouče (manažera, trenéra) by při jeho hodnocení mělo být klíčové nezaobírat se pocity vztahujícími se k onomu neúspěchu. Přestože je nám svěřence líto, náš feedback by neměl být postaven na soucitu s jedincem, neboť tak dáváme jasně najevo, že mu nevěříme. I v tomto případě by náš feedback měl obsahovat takové informace a být podán takovým způsobem, kterým dáme najevo mírné znepokojení nad daným výkonem. Tímto přístupem totiž vyjadřujeme, že s jedincem a jeho výkony počítáme i do budoucna, což by se při soucitu vyjádřilo stěží. Jako příklad takového feedbacku lze uvést třeba Jednoduše jsi do toho nedal úplně všechno. ‚Vím, že se dokážeš ‚kousnout‘ ještě víc!‘. Před zmíněný výrok však doporučuji, při nejmenším v případě dětí, vyjádření jisté empatie ve smyslu ‚Chápu, že jsi teď smutný, ale…‘ .

Pravděpodobně nejdůležitějším výrokem ve vztahu k budování sebevědomí, následné motivace a především zájmu je výrok ‚Líbilo se mi, jak jsi hrál‘ (z pozice rodiče se nabízí také ‚Bavilo mě se na tebe dívat‘), Tento feedback je správný v tom, že neklade důraz na cíl, výsledek, či osobu, nýbrž na samotnou aktivitu. Podporuje také spokojenost jedince s daným sportem a neanalyzuje každou jednu chybu, kterou mladý sportovec udělal.

Obecně by tedy pro zpětnou vazbu měla platit určitá pravidla, kterými jsou:
- Je nehodnotící, ale popisná. Takovýto feedback oslabuje obranné reakce dítěte, včetně jeho případné agresivity. To je zapříčiněno tím, že se nedotkne jeho sebevědomí.
- Je zaměřená na činnost a progres, nikoliv na osobu, či výsledek.
- Je spíše pozitivní než apriori negativní
- Pro toho, kdo ji přijímá, by měla být přínosná.