Představte si, že svět je jedna velká iluze (což s největší pravděpodobností opravdu je). A že jsme v této iluzi na několik desítek let uvízli. Rovněž jsme uvízli v tělu, které jsme dostali pro tuto iluzi na hraní. A máme jej pouze jedno a pouze na omezený čas.
Pokud jsou toto jediné výchozí „předpoklady“ pro život (což opět s největší pravděpodobností budou), tak prakticky vzato si můžeme dělat, co chceme. A zároveň nemusíme dělat nic. Pokud budeme chtít, můžeme se klidně proaktivně snažit o to, být neúspěšní. Rovněž si můžeme věřit, v co chceme. Nebo si nemusíme věřit v nic. Můžeme si věřit v Boha, můžeme věřit v to, že budeme reinkarnovaní v krysu nebo konec konců i v to, že jsme do této iluze přistáli z jiné dimenze a nyní je naším posláním… (doplňte si, co chcete).
Přibližně takto lze popsat filozofický směr zvaný optimistický nihilismus. Tradiční nihilismus je filozofická teorie popisující, že život nemá žádný skutečný smysl ani hodnotu. Což působí trochu depresivně. Optimistický nihilismus prakticky vychází z toho samého, akorát se na neexistenci smyslu dívá jako na příležitost, vtisknout životu svůj vlastní smysl. Ať už se bude jednat o kopání zahrádky, nebo proaktivní snahu o to, být neúspěšný. Najednou se bude jevit život mnohem optimističtěji.
Pokud ve vás vzbuzuje tento filozofický směr alespoň trochu absurdity, pak jste jej pochopili správně. Optimistický nihilismus pohlíží na svět jako na smysl postrádající prostředí, v němž se každý psychicky zdravý jedinec může jakkoliv projevit. Člověk, který podle zásad této filozofie žije, je tedy ze své podstaty osvobozený od všeho.
Je osvobozený od smrti. Ví, že čas v této iluzi je dočasný. A ví, že peníze, úspěchy ba dokonce ani kamarády si do hrobu nevezme. Zároveň je také srozuměn s tím, že člověk není nic jiného než jen kus organické hmoty nijak zásadně se nelišící od toho vedle něj.
A je také osvobozený od toho, co si něm myslí ostatní lidé. To proto, že je srozuměn s tím, že život má pouze jeden a ještě k tomu na omezený čas a chce jej trávit svým naplňováním svého poslání (ať už jakkoliv absurdního). A pokud se zaměřujeme na naše poslání, už se jednoduše nemůžeme zaměřovat na to, co si o nás kdokoliv myslí. Či na to, mermomocí kontrolovat všechno dění okolo.
Je to totiž právě snaha o kontrolování celého našeho života a dění okolo, co nás mnohdy uvádí do depresí. Pokud se však člověk této dočasné iluzi pouze poddá a využije ji k naplňování svého jakkoliv absurdního smyslu bez ohledu na jeho dosažení či nikoliv, najednou bude na život pohlížet s nadhledem. Jak jinak chcete pohlížet na naprosto absurdní a dočasnou iluzi, v níž si prakticky vzato můžete dělat cokoliv (nebo taky nic) a v cokoliv absurdního si věřit?
A jak se alespoň přiblížit ke smýšlení výše popsaného filozofického směru? Položte si následující otázky (tušíte správně, budou absurdní):
- Pokud byste měli selhat v úplně všem, do čeho byste se pustili, co byste dělali?
- Co by byla poslední věc, kterou byste chtěli udělat, kdybyste věděli, že bude poslední?
- Co byste dělali, kdybyste měli všechny peníze světa?
- Co byste dělali, kdybyste naopak neměli nic? Neměli byste žádné peníze, žádnou rodinu, žádné kamarády…
Optimistickým nihilismem smýšlející člověk je na tyto otázky schopen poměrně rychle odpovědět. A jeho odpovědi silně korespondují s tím, co doopravdy dělá.
Musíte vědět, nikoliv se bát, ale vědět, že jednoho dne zemřete. #MakeYourLifeLikeAMovie
ŠTÍTKY
AKTUÁLNĚ
Schopnost co nejlepšího uvědomění si, že jsme smrtelní, zvyšuje u člověka úroveň sebevědomí, schopnosti starat se o blízké, či možná paradoxně… snižuje obavy ze smrti.
