PROJEKTOVÁNÍ NAŠICH VLASTNOSTÍ LIDEM OKOLO

V posvátné židovské knize Talmud se píše: „Svět nevidíme takový, jaký je, ale takový, jací jsme my sami“. A něco na tom asi bude. Vědci totiž zjistili, že do druhých lidí skrytě promítáme své vlastnosti a svůj pohled na svět. Co to znamená?

Zamyslete se, co Vás na ostatních lidech štve nejvíce. Většinou to patrně budou vlastnosti, jež sami máme, anebo které bychom, byť ve skrytu duše, sami chtěli mít. Pomlouváte tedy ostatní lidi ve smyslu, že jsou arogantní? Ve skutečnosti jste možná arogantní vy sami, anebo byste naopak takovým člověkem rádi byli. A pletete si aroganci se zdravým sebevědomím, načež to u ostatních odsuzujete. Ve skrytu duše však závidíte.

Toto projektování vlastností však lze užít i jiným způsobem. Pokud se chcete o někom dozvědět, jaký doopravdy je a jak se cítí, zeptejte se ho, co si myslí o ostatních lidech. Pokud vám své sociální okolí vychválí – vyzdvihne jejich silné stránky a kvality – patrně si totéž bude myslet i o sobě. A naopak, pokud začne mluvit o tom, jak jsou ostatní hloupí a nesnesitelní, tyto tendence budou do jisté míry naznačovat skutečnost, že si onen jedinec o sobě samém nemyslí nic dobrého.
To může být patrně důsledkem výroků rodičů a učitelek ve smyslu negativní zpětné vazby vztažené na osobnost. ‚Jsi hloupý‘, ‚ Jsi nemehlo‘ apod. Pokud tyto výroky člověk slýchává opakovaně, začne se na svět dívat skrz filtr ‚Jsem hloupý‘. Což samozřejmě bude mít neblahý vliv na jeho sebehodnocení. A pro člověka s nízkým sebehodnocením je téměř nemožné chválit jiné lidi, neboť by tak vznikl až propastný rozdíl v subjektivně vnímané hodnotě. A tedy je radši začne popisovat negativním způsobem.

A jak na to vědci vlastně přišli? Samozřejmě výzkumem, v tomto případě rozděleným na několik částí. V první fázi se snažili odhalit co nejvíce o osobnosti „pozorovatele“. K tomu posloužili osobnostní dotazníky zaměřené na zjištění míry extraverze, přívětivosti, ale také sklonu k poruchám osobnosti. Zjistili tedy, jak moc je dotyčný společenský, depresivní, otevřený vůči novým zkušenostem, spokojený se svým životem apod. Pak nechali pozorovatele, aby ohodnotili několik cizích lidí. A nakonec porovnávali jeho vlastnosti s vlastnostmi, které přisoudili ostatním lidem.
Ukázalo se, že efekt pozorovatele skutečně v jisté míře existuje. Lidé, kteří byli sami se sebou spokojeni, byli šťastní a přívětiví k ostatním lidem, hodnotili ostatní pozitivněji. Naopak u osob, které hodnotily ostatní více negativně, byly zjištěny vysoké hodnoty narcismu, antisociálního chování apod. Ten samý pokus byl dokonce opakován o rok později, a to se stejnými výsledky. Z čehož vyplývá, že nešlo o náhodné chování.

Aneb jak řekl Carl Jung: „V ostatních vidíme naše chyby, s nimiž jsme se doposud nevyrovnali.“