Článek bude mírným odbočením od klasických témat zaměřených na koučink, motivaci, či psychologii sportu jako takovou. Na každý pád i v něm se nakonec dopídíme k případnému zlepšení výkonů sportovců, stejně jako psychické pohodě člověka jako takového.
Mnoho lékařů a dietologů je přesvědčeno, že strava by měla být založena zejména na zelenině a ovoci. Možná si dokonce říkáte, že přesně takových rad se držíte, ale přesto máte stále jiné zdravotní potíže, na první pohled s trávením nijak nesouvisejícími. Čtěte dále.
Rostliny si ve skutečnosti vyvinuly celou řadu obranných strategií, které měly ochránit buď je samotné, nebo jejich semena. Protože původním predátorem rostlin byl hmyz, rostliny produkovaly lektiny, aby paralyzovaly nešťastné brouky. Mezi hmyzem a člověkem však v tomto ohledu není rozdíl a lektin velmi podobně působí i na nás. Je v hojném množství obsažen v arašídech. Patrně nejobávanější plodině z hlediska alergií.
Obranné strategie rostlin vak jsou mnohem sofistikovanější. Některé kupříkladu ví, že pokud se rozmnoží ve své blízkosti (jedná se o velké rostliny), významně tím sníží kupříkladu z důvodu nedostatečného slunečního svitu šanci potomkům vyrůst. A tak se vyzbrojila peckami. Jakmile plody dorostou a stanou se pro predátory stravitelné, i s peckami je predátoři ve výkalech roznesou po okolí. Kromě větší šance na sluneční svit se tedy dostanou i do excelentně pohnojené půdy.
A to je důvod, proč všichni živočichové stravující se ovocem vidí barevně. Teprve tak totiž poznají, kdy je ovoce zralé a mohou jej sníst. Pokud je totiž nezralé (povětšinou zelené, výjimkou odrůdy jablek Granny Smith), tak po pozření se těmto živočichům (včetně lidí) udělá nevolno. Je zřejmé, že i rostliny hrají válku o přežití, a to mnohem sofistikovaněji, než si vůbec myslíme. Buď skrz fyzické aspekty boje (tvrdý obal v případě kokosu), nebo chemické aspekty (tvorba jedů ve střevech predátora).
Vraťme se ale k lektinům. Jedná se o velkou bílkovinu, jejíž nejznámějším zástupcem je lepek. Jedinec prakticky nemusí být intolerantní na lepek, aby mu potraviny rostlinného původu dělaly nevolno. Do jisté míry jím trpíme všichni. A to pouze z důvodu nepřetržitého boje o přežití. Ze strany rostlin v podobě zhoršení zdravotního stavu predátora (tedy nás).
Lektiny jsou v největším množství obsaženy v zelenině se semeny uvnitř, jako je například okurka, nebo rajče. Rovněž se hojně vyskytují ve fazolích, kukuřici, či jak už bylo zmíněno, v arašídech. Na první pohled tedy velmi zdravé potraviny se nás snaží zahubit a formou trávicích potíží odradit od jejich konzumace. Fascinující je, že tyto potíže radši řešíme léky (načež ony „zdravé“ potraviny stále pojídáme), než posloucháním a následným respektováním svého vlastního těla. Tedy vynecháním nejen těchto potravin z jídelníčku.
Lektiny jsou rovněž obsaženy v celozrnných potravinách. Mylně tedy nabýváme dojmu, že se stravujeme zdravě. Ano nízkokaloricky se možná stavujeme, ale protože prakticky značnou část potravin z důvodu trávicích potíží nestrávíme, dost možná budeme trpět přespřílišnou únavou. Únavou, kterou opět budeme řešit návštěvou psychologa a polykáním předepsaných léků, které ale s naší únavou, jež jsme si mohli splést s úzkostí, nemají nic společného.
Se zdravým stravováním rovněž souvisí tzv. Francouzský paradox. Ten popisuje skutečnost, kdy právě Francouzi jedí domněle nezdravé bagety (bílé pečivo), pijí červené víno a jsou významnými konzumenty másla. Na první pohled tedy nezdravých (vysoce kalorických) potravin. Jsou to ale právě Franczousky, které jsou v průměru štíhlejší než ženy ze zbytku Evropy, přičemž muži středního věku mají až o polovinu nižší pravděpodobnost, že budou trpět srdečními chorobami.
Pro úzké propojení fungování střev a psychiky a psychosomatiky jako takové je zřejmé, že jsme tím, co jíme. Pokud jíme jedy, byť o této skutečnosti nevíme (neboť se nerespektujeme), nemůžeme očekávat, že se budeme cítit dobře po psychické stránce. Stejně jako nemůžeme z pohledu sportovce očekávat kvalitní výkony (či snad narůst svalů), pokud dobře netrávíme.
Výše sepsané řádky nejsou degradací vegetariánského způsobu života, či užívání léků obecně. Nejsou ani nabádáním, aby naše strava byla založena na bílém pečivu a červeném vínu. Je o nabádání k respektování se (svého těla) tak, abychom i v případě stravy svým vlastním přičiněním dokázali identifikovat potraviny, které naše tělo jednoduše nechce (byť se o nich traduje, že jsou velmi zdravými) a nahradit je takovými, které nám prospívají (byť jsou považovány za tučné a tedy i "nezdravé"). To se patrně odrazí i na naší psychické pohodě a sportovních výkonech.
Článek je referátem z knihy Skryté nebezpečí zdravých potravin (autorem je Dr. Steven Gundry), jež se velice čtivě zaobírá problémem rostlinného paradoxu.
ŠTÍTKY
AKTUÁLNĚ
Schopnost co nejlepšího uvědomění si, že jsme smrtelní, zvyšuje u člověka úroveň sebevědomí, schopnosti starat se o blízké, či možná paradoxně… snižuje obavy ze smrti.
