×
HOME O PROJEKTU SLUŽBY ČLÁNKY KONTAKT

ZPOVĚĎ - CURRY & NEYMAR

Jedni z nejlepších sportovců na světě vedle sebe v jedné z nejstarších tělocvičen na světě. Basketbalista Stephen Curry a brazilský fotbalista Neymar hovoří o dětství, svém sportu i životě jako takovém.

Takže chlapi, první otázka je jednoduchá – kdy jste si poprvé uvědomili, že se chcete stát profesionály ve svém sportu?

Curry
Ta chvíle přišla, když mi bylo šest let a hrál jsem rekreačně v Severní Karolině, kde jsem vyrůstal. Tehdy se na jeden zápas přišlo podívat asi patnáct lidí a zrovna jsme měli protiútok dva proti jednomu. Měl jsem míč a obránce proti mně vystoupil. A já tehdy přihrál na svého spoluhráče stylem, že jsem mu poslal míč 360° „zadovkou“. Přesně na něj, načež z toho i skóroval. Všech patnáct lidí se z toho mohlo zbláznit. Tohle byl moment, kdy vzešla na povrch má kreativita. V tu chvíli pro mě začal být basketbal opravdovou zábavou a začal ho milovat. Co ty?

Neymar
Já měl tyto momenty dva. Ten první, když mi byly tři roky. Tehdy se mě mamka zeptala, co bych chtěl za dárek. No a já začal pobíhat po ulici a ukázal jsem na fotbalový míč. Při tom druhém mi mohlo být šest sedm let, když Santos vyhrál ligu. S tátou jsme vyrazili slavit do ulic, a když jsem tehdy viděl hráče, jak v tom jejich karnevalovém autě slaví titul a viděl je mávat na lidi okolo… Tohle byly dva momenty, díky nimž jsem se chtěl stát fotbalistou.

Curry
To je sranda. Viděl jsi jiné lidi hrát. Já to taky měl každý den před očima, protože táta kdysi taky hrával NBA.

Neymar
Tvůj táta hrával profesionálně? Ten můj taky.

Když už tu mluvíme o vašich otcích – co myslíte, že by řekli, kdyby tu dneska seděli místo vás? Kterou rodinnou vzpomínkou by se pochlubili?

Curry
Pokud by tady seděl můj otec, asi by řekl tyhle dva příběhy: Tím prvním by vysvětlil, jak jsem přišel k jizvě tady na hlavě. To jsem hrával svůj poslední rok za střední školu a zrovna se blížil zápas proti městskému rivalovi. A v šatně jsme tehdy měli hrazdu. No a v té šatně jsem se snažil povzbudit svůj tým slovy ‚Pojďme, pojďme vyhrát!‘ a začal jsem u toho skákat. No a tehdy jsem se praštil hlavou přímo do té hrazdy a najednou jsem ji měl celou od krve. A tuto historku vždycky rád vypráví ze dvou důvodů. Jednak že ta jizva jde prostě vidět a pak taky proto, že se vždycky lehce nechám unést. No, měl jsem se tehdy lépe rozhlídnout, kde stojím.

A při druhém momentu jsem už byl na vysoké škole. Tehdy jsme hráli proti Gonzaga v rámci NCAA a já se v jeden moment trefil zdálky. A hned jsem se podíval na taťku, protože jsem věděl, že to pro něj bude znamenat hodně. Bylo to jako by mi předal pochodeň, která znamenal hraní basketbalu na té nejvyšší úrovni. My ten moment sdíleli na hřišti, což bylo fajn.

Neymar
Já to míval s tátou podobné. Také býval přítomný na mých utkáních. Hodně mi to pomáhalo. Ale když na mě začal pískat a řvát nahlas, věděl jsem, že dělám voloviny.

Nicméně mám ještě jeden příběh – kterak jsem se zranil. Právě totiž skončil jeden z jeho zápasů a já v kopačkách šel po klouzavé chodbě stadionu. A v jeden moment, zatímco jsem si pokopával míč, jsem upadl. A museli jsme odjet do nemocnice hned po tom, co skončil tátův zápas. Byl trochu naštvaný tenkrát.

Finále NBA. Finále Ligy mistrů. Jen hrstka lidí zná tyto pocity a vy k ním patříte. Popište vaše dojmy.

Curry
Pořád nedokážu pospat pocit, kdy mě čekal vůbec první finálový zápas. Cítíš se jinak. Jedná se o jinou nervozitu a jiný adrenalin, než který znáš. Víš, že jsi blízko tvému největšímu snu, a čím více se blíží, tím více se zpomaluje čas. Do toho všechen ten znásobený chaos kolem tréninků a cestování. Je to stonásobně větší než při běžných utkáních. Ale zároveň tě to nutí se více soustředit. Abych byl upřímný, o tom jsem snil celou dobu. Že jednou ochutnám, jaké to je. To vzrušení, adrenalin a nakonec i vítězství ve finále NBA. Vše se zpomalí a soustředíš se na všechno způsobem, o němž jsi ani neměl tušení, že je možný.

Neymar
To já byl taky více nervózní z tvých finálových zápasů než z toho mého. Ale trochu jinak. Liga mistrů je jiná. Pamatuji, že jsem byl před utkáním neuvěřitelně nervózní, ale sotva jsem uslyšel úvodní hvizd, najednou jsem se začal soustředit. Protože víš, co chceš a víš, co pro to musíš udělat. Je to v podstatě přirozená věc.

Curry
No jak říkáš. Všechno je stejné – stejný basketbal, stejné hřiště, stejný míč. Nic se pro mě nemění. Ale víš, že to, co tě čeká… víš, že v tu chvíli jediná věc, na které záleží, je prohodit míč košem. Což děláš každý den.

Neymar
Já třeba bývám nervóznější, když se dívám, než když hraji. Vlastně jsem tu přijel kvůli tobě. Strašně ti fandím. A fandím i Warriors. A vždy bývám nervózní. Opravdu je pro mě hraní ve finále mnohem více uklidňující.

Oba dva jste už rodiči. Jaký je oblíbený příběh o vašich dětech?

Curry
Na to ti řeknu, že jako otec máš nespočet takových příběhů. Každý den se stane něco srandovního. Nicméně nejvtipnější příběh se stal s mou nejstarší dcerou Riley. Nyní ji je šest let. A vždy, když mě viděla normálně oblečeného, nazývá mě tátou nebo Stephenem. Ale když mám dres, říká mi Stephen Curry, číslo 30. Prostě se na mě v ten moment dívá z fanouškovské perspektivy. A to pak jsem někdo úplně jiný než taťka.

Neymar
Třída mého kluka se jednou dívala na televizi a zrovna tam běžel fotbalový zápas Brazílie. A můj syn zvolal ‚To je můj táta!‘ A jeden z jeho přátel reagoval slovy ‚Ne, to není!‘. ‚Ale jo, je!‘ odpověděl prý tehdy syn. ‚Ne, Neymar nemůže být tvůj táta.‘ A došlo to vlastně až k učitelce, aby jim domluvila. No, nikdo nevěřil, že jsem jeho táta.

Pojďme se bavit o velikánech. Messi, Ronaldo. LeBron, Durant. Znáte je dobře. Čím se liší od „normálních“ lidí?

Curry
Když hraješ proti velikánům, nutí tě to se zlepšovat. Snažíš se je dohnat. Jsi tím pohlcen. Víš, jak těžké je dostat se na vrchol a kolik úsilí pro to je třeba vynaložit.

Pro mě byl tím momentem vůbec první zápas proti LeBronovi v mé debutové sezoně. A od té chvíle pokaždé, když jsme proti sobě nastoupili, jsem cítil stále to stejné. ‚Chci být tak skvělý jako on. A on právě teď stojí přede mnou‘. A když proti němu hraješ, tak se učíš, děláš chyby, a ze všeho nejvíce rosteš. A snad mohu říct, že jsem také dosáhl jeho levelu. A až se jednou ohlédnu za kariérou, budu si této cesty vážit, neboť mě posunula na ten nejvyšší level. Musíš si té cesty vážit.

Neymar
Messi je pro mě jeden z nejlepších fotbalistů na světě. A můj idol. Každý jeden den jsem se od něj učil. Už jenom tím, že jsem jej sledoval. Co se týče Cristiana Ronalda, tak je monstrum. Hrát proti němu byla jednak čest, a jednak na to musíte být připravený. Díky oběma jsem se ztotožnil s tím, že pokud chcete být nejlepší, musíte se stále více učit, chtít stále více vyhrávat a střílet stále více branek.

Curry
To je přesně ono, co mi umožnilo pochopit, jak se dostat na tu nejvyšší úroveň. Právě tohle z tebe vymáčkne nejvíc. Protože když tebe samotného někdo vidí jako hrozbu a zároveň tě respektuje, nutí tě to pracovat stále víc a víc.

Pojďme předstírat, že natáčíme film o vašem životě. Jaká scéna by rozhodně neměla chybět? Co nejvíce změnilo váš život?

Curry
Léto 2012. Tehdy jsem podstoupil druhou operaci na mém kotníku. A seděl jsem u sebe doma na gauči s mou ženou. Já nikdy o sobě nepochyboval, jsem optimista v každé situaci. Vždy vidím sklenici na půl plnou. Ale tehdy jsem nevěděl, co se stane. Neměl jsem své zdraví pod kontrolou. Tak nějak jsem se jí vyzpovídal, načež odpověděla ‚Nezapomeň, kdo jsi‘. A já se opět začal soustředit na své poslání. A dva nebo tři roky na to jsme vyhráli NBA. Ale tehdy jsem byl opravdu na dně.

Neymar
Já měl dva takové momenty. První se odehrál na Mistrovství světa, kdy jsem si poranil záda. Tím zraněním to pro mě ale skončilo. Pro mě to byl konec všeho. A začal jsem se sám sebe ptát, zda se ještě vůbec vrátím na trávník. Tehdy mě hodně podpořila rodina. Pomohli mi odrazit se ode dna.

A ten druhý moment se stal letos opět před světovým šampionátem. Opět jsem byl zraněný, musel jsem na operaci. Neviděl jsem šanci, že bych se mohl stihnout vyléčit. Ale zase zaúřadovala rodina, přítelkyně a přátelé. Tohle pro mě byly dva velké momenty, které mi pomohly si uvědomit, jak moc důležitá rodina je.

Pojďme nyní „do šaten“. Kdo je nejvtipnějším spoluhráčem?

Curry
Klay Thomspon. A nemyslím si, že si je toho vědom… a to je na tom to nejvtipnější! Má nějakou zvláštní část v hlavě, díky níž si pamatuje neuvěřitelné hovadiny. A nutí ho nám oznamovat, kolik galonů vody se vejde do kdejakého jezera. A jeho cílem není nás rozesmát, ale my se vždycky může smíchy potrhat. No prostě ví věci, které nezná ani Google.

Neymar
Dani Alves. Vtipkuje s úplně každým, díky čemuž zvedá morálku v týmu. Každému dává přezdívky. A co máme nejradši, je, jak dává videa na Instagram a začíná u toho zpívat. Nejzkušenější, ale nejbláznivější…

zdroj: theplayerstribune.com

FACEBOOK

AKTUÁLNĚ

Předpokládá se, že v období od třetího trimestru těhotenství až do sedmého roku života žije dítě ve stavu podobnému hypnóze. A vše, co se tomuto dítěti stane, se nahrává do mozku. Z toho vyplývá, že čím lepší programy se jedinci do hlavy „nahrají“, tím lepším člověkem v podstatě bude.