"POZITIVNÍ" A POZITIVNÍ MYŠLENÍ

Pravděpodobně nejzprofanovanějším a nejhůře interpretovaným a chápaným termínem v oblasti osobnostního rozvoje je pozitivní myšlení. Každý jeden člověk na světě si totiž pod tímto souslovím může představit leccos, a to jednak v závislosti na informovanosti ohledně tohoto termínu a pak na jeho aktuální životní situaci. Ne nadarmo se říká, tonoucí se stébla chytá.

Představte si, že krvácíte ze zápěstí. To však metaforicky může znamenat mít nějaký (psychický) problém. „Pozitivní myšlení“ (tedy jeho špatné chápaní) v tomto smyslu je odklonit hlavu od čehokoliv negativního, v našem případě od krvácející ruky a začít myslet na něco pozitivního, tedy kupříkladu na skutečnost, že mám druhou ruku v pořádku. Asi všichni uznáte, že tento způsob „pozitivního myšlení“ není správný. Jedná se pouze o záměrné odklonění se od problému, který se však časem může v mnohem větší míře vrátit jako bumerang.

Správné chápání (tedy skutečné pozitivní myšlení) naší situace, by mělo znamenat její realistické zhodnocení (tedy, že krvácím) a hledání příležitostí, jak tento problém vyřešit (tedy obvázat si ruku). Či z něj co nejvíce vytěžit ke svému prospěchu. Jako příklad negativního myšlení bychom pak mohli považovat nekončící se upínání na krvácející zápěstí a litování se bez jakéhokoliv odhodlání tento problém vyřešit.

Obecně lze tedy skutečné a zdravé pozitivní myšlení chápat jako co nejrealističtější zhodnocení aktuální situace a hledání možností a příležitostí, jak z této situace vyjít z co nejpozitivnějším výsledkem. Nikoliv odklonění se od problému, jenom proto, že se jedná o něco negativního, načež tedy nespadá do „pozitivního myšlení“. Je zřejmé, že zdravě sebevědomý člověk nahlíží na realitu v co nejobjektivnějším světle, přičemž je schopen rozeznat příležitosti od negativního chápání reality.