×
HOME O PROJEKTU SLUŽBY ČLÁNKY KONTAKT

PROBLÉMY S KONCEPTEM SEBE SAMÉHO

Nejen psychologie jako taková, ale především laická veřejnost používá různé koncepty jáství pro mnohdy stejné záměry a myšlenky. Připočteme do toho lingvistické nesrovnalosti mezi, v našem případě češtinou a angličtinou, z které dominantně vycházíme při popisu konceptů jáství, a můžeme si do jisté míry opravdu uvařit pěkný guláš.

Jako názorný příklad nám mohou posloužit české výrazy jako sebedůvěra, sebevědomí, sebehodnocení, či i poměrně nový a zatím pouze ve vědě užívaný pojem sebeúčinnost. Anglický jazyk nám při práci s něčím, co by mohlo koncept sebedůvěry připomínat, nabízí ekvivalenty jako self-confidence, self-esteem, či self-efficacy. Všechny se v něčem liší. Ostatně proto každý jeden z těchto termínů vznikl. To lze vysvětlit na následujícím příkladu.

 

Představme si dívku (říkejme ji Jana), která ve svém volném čase hraje florbal a zároveň se věnuje hře na klavír. Jana je tatáž osoba, a tak lze její sebevědomí a sebehodnocení generalizovat na celou její osobu. Zatímco tato dívka ve hře na klavír vyniká a nemá problém hrát před velkým publikem, ve florbale tomu tak není. Nevěří si v něm.

Byť je to prakticky nereálné, uvažujme, že Jana má jak do hry na klavír, tak i do florbalu stejně kvalitní vlohy k projevení talentu, tedy že v obou svých koníčcích má stejnou šanci být úspěšná. Vzhledem k tomu, že se jedná o jedinou lidskou bytost, disponuje také stejnými mentální dovednosti – shodně reaguje na stres, má stejnou sebedůvěru apod. Jak je tedy možné, že se u naší Jany projevuje zcela jiná sebedůvěru a sebehodnocení při hře na klavír a při florbale?

Právě na toto odpovídá pojem self-efficacy (sebeúčinnost). Tento termín popisuje vědomí vlastní působnosti, víru ve vlastní schopnosti a dovednosti a jejich efektivitu ve vztahu k výsledku. Podle psychologa a autora celého konceptu Alberta Bandury (1997) lze u dvou lidí s podobnou úrovní znalostí či dovedností očekávat, že hlavním faktorem determinujícím jejich rozdílné výkony bude přesvědčení o vlastním potenciálu produkovat žádoucí výsledky. Z tohoto pohledu jsou osobní výkony založeny více na tom, čemu daný člověk věří, než na tom, co je objektivně pravdivé.

Pro správné pochopení pojmu sebeúčinnost (self-efficacy) je tedy důležité, aby nebyl zaměňován například s konstruktem sebedůvěry (self-confidence). Ta předpokládá, že přesvědčení ve vlastní schopnosti jsou převážně generalizovaná. Naopak sebeúčinnost (self-efficacy) se vztahuje pouze na jednu danou aktivitu. Nemusí se tedy nutně mezi jednotlivými aktivitami přenášet. U naší Jany může být pro „různou sebedůvěru“ (tedy self-efficacy) důvodem to, že trenér ve florbale z různých a neopodstatněných důvodů nemá rád blondýny (což Jana je), a tak ji nevhodnými poznámkami sráží před zbytkem týmu k zemi. Ani kolektiv ve florbale Janu nemá v lásce, neboť má zcela jiné další koníčky (klavír, pomáhání mamce s vařením) než zbytek týmu (čtení populárních časopisů pro dívky a sledování youtuberek věnujícím se tomu, jak správně nanést make-up). „Sebedůvěra“ Jany ve florbale je tedy napadnuta. Načež tím trpí její výkony v utkáních. To se však neděje ve hře na klavír, neboť v této volnočasové aktivitě má skvělého učitele, kterého má ráda. Ten ji podporuje a Jana tak nemá problém hrát před stovkami lidí. Na první pohled tedy disponuje vysokou úrovní sebedůvěry.     

      

Z tohoto příkladu je tedy zřejmé, respektive minimálně psychologie jako věda toto považuje za správné, že self-efficacy (sebeúčinnost) se vztahuje pouze na jednu aktivitu (např. hru na klavír). Sebedůvěrou pak rozumí mentální dovednost, která se už do jisté míry generalizuje na celou osobnost a jejíž přesná definice může znít nějak takto: Vědomí vlastních kvalit a schopností doprovázené vírou v budoucí úspěšné výkony. Sebedůvěru lze tedy chápat jako vědomí jedince o tom, co umí a dokáže (vědomosti, znalosti, schopnosti, dovednosti…) a následnou schopností to efektivně užít při dané aktivitě. Je tedy zřejmé, že se bavíme čistě o pozitivních aspektech osobnosti jako takové. Které ale konec konců stále náleží jedné konkrétní činnosti.

 

Pokud se Vám z popisu konceptů jáství ještě nezamotala hlava, tak ji nevěste. Na řadu přichází v českém jazyce patrně nejužívanější sebevědomí. Záměrně píši v českém jazyce, neboť zahraniční psychologie tento termín patrně nezná. Nejblíže k tomuto konstruktu je nejspíše termín self-esteem, který ovšem anglicky mluvící země považují spíše za sebehodnocení.

Domnívám se, že v tomto odstavci prvně uvedené sebevědomí lze popsat nějak takto: vědomí sebe samého o svých kladných i negativních stránkách (vlastnostech, dovednostech…). Žádný člověk na světě totiž není dokonalý a konec konců i já mám některé zlozvyky, či obavy. Těch jsem si ale vědom, a tak se mohu považovat za sebevědomějšího, než kdybych si tyto negativní aspekty mé osobnosti nepřiznal. Nebo si jich nebyl vědom. Rozdíl mezi sebedůvěrou a sebevědomím je tedy zřejmý. Zatímco sebedůvěra se vztahuje čistě na pozitivní aspekty (naše schopnosti, dovednosti a znalosti) a víru v budoucí výkony, sebevědomí bere v potaz i naše negativní aspekty.

 

Domnívám se, že nejdynamičtějším pojmem (tedy na situaci nejzávislejším) je koncept sebehodnocení. Ten je významně determinován úspěchy, které jedinec dokázal, respektive neúspěchy, kterými musel projít za „dohledu“ veřejnosti. Hodnocení totiž do jisté míry funguje pouze na základě porovnávání s ostatními a dá se tvrdit, že je relativní. To lze vysvětlit na následujícím příkladu.

Představte si, že jste nyní v situaci, kdy jsou kolem vás pouze lidé, které z čistě subjektivního hlediska vnímáte jako nesebevědomé bačkory, které celý život provází pouze neúspěch a znervózní, sotva před jinými lidmi otevřou ústa. V této situaci bude patrně vaše sebehodnocení ve srovnání s těmito lidmi na poměrně vysoké úrovni. Pakliže vás ale během jedné minuty teleportuji do společnosti světových politiků, elitních atletů a supermodelek, vaše sebehodnocení patrně utrpí. V sociálních interakcích s těmito lidmi nebudete působit tak sebevědomě jako s předchozí skupinou a patrně u vás budou aktuální sebesabotovací tendence. Stane se tak z toho důvodu, že se nyní srovnáváte s „lepšími“ lidmi. Byť jste stále tatáž osoba.

Determinovanost subjektivně vnímaných úspěchů a neúspěchů na sebehodnocení lze vysvětlit na příkladu profesionálního hráče golfu. Tento sport má jasně daná pravidla, na základě kterých musíme míček dopravit na co nejmenší počet úderů do jamky. Pokud se tedy netrefíme napoprvé, máme další pokus. A další. A další. Na této aktivitě není evidentně pranic stresujícího. Profesionální hráč golfu vám ale řekne, že stresující na nekončícím nezdaru v této aktivitě je skutečnost, že bude zasaženo jeho sebehodnocení. O kterém tedy můžeme do jisté míry tvrdit, že byť je generalizováno na celou osobnost, tak je velmi dynamické. A to ve vztahu k vnímaným dosaženým úspěchům (a neúspěchům), či i aktuální situaci jako takové.

Ruská atletka Darya Klishina.

 

Všechny koncepty jáství lze dohromady vysvětlit na příkladu ruské atletky Daryi Klishině. Protože od mládí zažívala úspěchy na poli atletiky a coby žena je velmi atraktivní, její sebehodnocení zažívalo a zažívá neustálý progres. Jeho aktuální úroveň však může být občas napadena, kupříkladu dopingovým skandálem ruských sportovců. 

Její sebevědomí, byť je velmi podobným konceptem, je dlouhodobějšího charakteru a kultivuje jej i to, že si je Klishina vědoma svých různých strachů, s kterými chce pracovat. Tyto strachy se však již nevztahují do konceptu sebedůvěry, neboť se jedná o jinou mentální dovednost zaměřující se na negativní emoci.

Self-efficacy ruské atletky je ve skoku dalekém na vysoké úrovni, protože je tato disciplína jejím celoživotním koníčkem, v němž sklízela úspěchy a velmi ji baví. Pakliže by však musela přednášet před početným publikem o ruské hisotrii, patrně by nepůsobila tak "sebevědomě", jako extrovertní člověk, při nehož je ruská historie posláním

Závěrem je třeba říct, že všechny zmíněné konstrukty jdou ruku v ruce (navzájem se tedy ovlivňují) a odtrhnout jeden od druhého můžeme pouze na poli vědy (při měření), nikoliv v životě jako takovém.

FACEBOOK

AKTUÁLNĚ

Schopnost co nejlepšího uvědomění si, že jsme smrtelní, zvyšuje u člověka úroveň sebevědomí, schopnosti starat se o blízké, či možná paradoxně… snižuje obavy ze smrti.