×
HOME O PROJEKTU SLUŽBY ČLÁNKY KONTAKT

„SPEEDDATING“ DVOU CIZÍCH LIDÍ NA ULICI

V seriálu How I met your mother se stala již klasickou hláška jedné z hlavních postav Barneyho Stinsona ‚Už znáš Teda?‘. Napadlo mě, jak by na tuto situaci mohly zareagovat dvě úplně cizí osoby opačného pohlaví na ulici, které jsem právě poznal.

Upřímně, měl bych docela fajn pocit z toho, kdyby se mi takto povedlo seznámit dva úplně cizí lidi, načež by se mezi nimi vytvořil vztah. Ať už partnerský, kamarádský, či profesní.

Nejdříve se pokusím seznámit s jednou osobou žádostí o pomoc. Poté zastavím kolemjdoucí(ho) opačného pohlaví a zeptám se velmi podobnou otázkou, jakou užíval Barney v seriálu HIMYM.

 

POKUS #1

Zastavuji dívku s otázkou, kde tady je Veselá čajovna. Ze zkušenosti vím, že se konverzace na to dá rozvést. Mohu se totiž doptávat ve smyslu, že by tu teoreticky měly tyto čajovny být dvě apod. Což by mi mohlo dát více času na nalezení a oslovení druhé osoby.

Dívka (cca 25 let; Slovenka): „Jo, to je hned tady.. Půjdeš hned tady doprava a pak.. anebo já ti to ukážu, je to fakt hned kousek.“

Tohle mi patrně dává času víc než dost, neboť jde se mnou.

Já: „Tak to díky moc! Je to tam dobrý?

Ona: „Joo.

Já: „Super. Jinak já jsem Adam.“

Ona: „Paulína.“ (až teď si uvědomuju, jak je slovenská zkomolenina Pavlíny docela cool jméno)

Registruju v tuto chvíli procházejícího kluka. Řekl bych kolem dvaceti let.

Já: „Prosím tě!“ (nahlas; byl od nás cca sedm metrů daleko)

Otáčí se.

Já: „Znáš Paulínu?

Kluk: „Ne. Jsem Radek. Ahoj.“ Sám se Slovence představuje. Ta začíná být docela překvapená, nicméně se taky představuje.

Koukají na sebe. A po dvou vteřinách na mě.

Já: „Já vás chtěl jenom představit. Máte partnery?“

Oba dva naráz: „No, jo.“

Já: „To je škoda. Tak nic no, tak to asi můžeš jít (na Radka).“

Radek: „Tak zdar.

Paulíne začínám vysvětlovat celý smysl této konverzace. Považuje to za docela fajn nápad. Každopádně se nemůžu zbavit dojmu, že to byla jedna z těch trapnějších konverzací, které jsem zažil. A to se šestadvacet let znám s Romanem T. (čímž ho zdravím).

 

Další dva pokusy byly velmi podobné, a tak se o nich rozepisovat nebudu.

 

POKUS #4

Zastavuju jednoho kluka kolem pětadvaceti let.

Já: „Prosím tě. Tady by někde měl být kůň s šulinem místo hlavy. Nevíš, kde to je? Já jsem z Ostravy, tak nevím...“

Kluk: „Jo to je tady kousek. Ale teď tam je kluziště kolem toho. Teď to neuvidíš.“

Já: „Škoda. A co to máte s těma penisama tady v Brně? To na náměstí taky nevypadá jako nic extra…“

Kluk: „Já nejsem z Brna. Jo je to prdel no…

Já: „A odkud jsi?“ Snažím se natáhnout konverzaci, ale začínám si uvědomovat, že marně. Žádná holka není v dohledu.

Už nevím, co odpověděl. Každopádně to budu muset vymyslet jinak.

Já: „Pěkný.. Hele já jsem tě zastavil, protože tě mám seznámit s nějakou holkou. To je moje práce. Seznamovat lidi. Město na to nedávno udělalo výběrko a nakonec mě vybrali. Že by tak to tak mohli tady oživit. A prý jsou lidi v poslední době osamoceni… Tak prostě teď chodím po městě a seznamuju lidi.“ Začínám si říkat, že tohle by nakonec nebyla vůbec špatná práce. Asi se jim na magistrátu ozvu.

Kluk: „To fakt?“

Já: „Jojo. Jsi singl?“

Kluk: „No, jo.“

Já: „Tak až nějakou holku uvidíš, tak dej vědět.“

Kluk: „Tak jo.“

Po chvíli rozhlížení vidíme jednu holku. Jdeme za ní. Mezi tím se představujeme. Jmenuje se Milan.

Já (na dívku kolem pětadvaceti): „Ahoj, znáš Milana?“

Dívka: „Ne. Ahoj, já jsem Barbora.“ Představují se.

Říkám jí v podstatě totéž. Dodávám, že Milan je singl a že jestli chce, tak si na sebe mohou vyměnit kontakt.

Barbora: „No já nevím, vždyť se neznáme :-).“

Já: „Právě proto byste se měli poznat :-) „ Něco říká i Milan.

Barbora: „Tak jo :-) .

Vyměňují si čísla.

Barbora: „Jinak máš teda luxusní práci. Tu bych taky brala!

Já: „Jojo, je fajn :-) . No nic, já fičím „pracovat“, tak se mějte.“

Loučím se s nimi.

 

Čtvrtý pokus byl o poznání zajímavější než ty předešlí a hlavně byl dosažen cíl. Jsem docela zvědavý, jestli se jim z toho nakonec něco vyklube.

FACEBOOK

AKTUÁLNĚ

Schopnost co nejlepšího uvědomění si, že jsme smrtelní, zvyšuje u člověka úroveň sebevědomí, schopnosti starat se o blízké, či možná paradoxně… snižuje obavy ze smrti.