×
HOME O PROJEKTU SLUŽBY ČLÁNKY KONTAKT

PSYCHOLOGIE SIRA ALEXE FERGUSONA

Legendární manažer Manchesteru a zpětná vazba

V prvé řadě je třeba jim říkat pravdu. Není nic špatného na tom, když sdělíte tvrdá fakta hráči, který ztratil formu. A každému, komu kolísalo sebevědomí, jsem říkával, že jsme Manchester United a že si jednoduše nemůžeme dovolit klesnout na úroveň ostatních týmů.

Tváří v tvář nutnosti sdělit hráči do očí, že jeho výkon neodpovídal našim očekáváním, jsem třeba řekl: „To by děs, tohleto.“ Ale vzápětí jsem dodal: „Na hráče tvých schopností.“ To je mělo postavit na nohy po prvotním úderu. Kritizovat, ale vyvážit to povzbuzením. „Proč takhle hraješ? Máš přece navíc.“ Bezmezná chvála zní falešně. Prokouknou ji.

 

"Někdy kromě ohně ale zabírá i led. Když byl roku 2010 v zápase ve Villa Parku vyloučen Nani, neřekl jsem ani slovo. Nechal jsem ho trpět. Pokukoval po mně a hledal alespoň špetku útěchy."

 

Sir Alex Ferguson a reakce na vlastní chyby

Pochopitelně jsem jich nadělal spoustu. V semifinále Ligy mistrů proti Borussii Dortmund jsem byl přesvědčený, že Peter Schmeichel udělal hrubku. Tehdy jsem však ještě při zápasech nenosil brýle. Peter prohlásil: „Byla tam teč!“

„Hovno teč,“ zařval jsem. „Nikdo to netečoval.“

Když jsem si prohlédl záznam, bylo vidět, že míč prudce změnil směr. A tak jsem začal nosit brýle. Nemá smysl nabízet hráčům snadnou příležitost myslet si ‚Trenér je úplně vedle‘. Ztratí-li důvěru ve vaše vědomosti, ztratí důvěru i ve vás."

 

Poklepávání na hodinky aneb United skórují vždy

Dalším psychologickým fíglem bylo poklepávání si na hodinky. V zápasech jsem čas ani nesledoval. Zhruba jsem o něm přehled měl, bylo však příliš těžké určit, o kolik se bude nastavovat. Vše se mělo takhle: podstatný byl účinek, jaký to mělo na soupeřův tým. Při pohledu na to, jak gestikuluju a poklepávám si na hodinky, se protivník vyděsil. Okamžitě si vzal do hlavy, že se bude nastavovat dalších deset minut. A nabyli dojmu, že budou muset odolávat našemu tlaku ještě celou věčnost. Věděli, že se nikdy nevzdáváme a že jsou koncovky naší specialitou.

Ve svém komentáři na stanici ITV to na počátku nastavení finálového zápasu Ligy mistrů 1999 vystihl Clive Tyldesley, když řekl: „Can Manchester United score? They always score!“

Následovaly dvě branky během tří minut."

 

Výše uvedené řádky jsou převzaty a modifikovány z knihy Můj příběh, jež je autobiografií Sira Alexe Fergusona.

FACEBOOK

AKTUÁLNĚ

Schopnost co nejlepšího uvědomění si, že jsme smrtelní, zvyšuje u člověka úroveň sebevědomí, schopnosti starat se o blízké, či možná paradoxně… snižuje obavy ze smrti.